Sladká dobrota

Tak jsem vám šel tuhle na chalupu. Je to pěkný kousek cesty, i rozhodl jsem se tedy tento si měrou maximální zkrátit, protože už to není, co to bývalo.

Zkratka vedla – jak jinak – lukami obehnanými elektrickým ohradníkem. Ne nadarmo, protože první etapou této cesty byla louka, na níž se povětšinou pásají býci, mezi nimi pak údajně i jeden plemenný, a bezmála v závěru pak stejná lučina, určená však pro změnu pro paní hovězí, tedy krávy.A cestou jsem nalezl inspiraci, o čem sem napsat. Schází tady dosud… lívanec.Byť lívance tam v trávě se nacházející byly jiné než ty, o nichž se nyní hodlám rozepsat, jako inspiraci je použít lze.Takový lívanec z rodu poživatelných a navíc chutných není vlastně ničím mimořádně složitým. Stačí sehnat litr mléka, čtyři sta gramů mouky, jedno vejce, dvě lžíce cukru, patnáct gramů droždí, špetku soli a citrónovou kůru, tuk na smažení a pánev, jež se ale nakonec nejí, nýbrž se používá pouze jako nádoba na tepelnou úpravu. To vše krát obsah našeho žaludku nebo počet strávníků.Do vlažného mléka se rozdrobí droždí, přidají se vejce, cukr a sůl a za stálého šlehání se postupně přisypává mouka. Takto vzniklé těsto se nechá vykynout a poté se vylévá na pánev s rozpáleným tukem, čímž vznikne placka požadovaného placatého tvaru. Tedy lívanec.

Něco vzdáleně podobného tomu, co mě, jak výše zmíněno, inspirovalo k tomuto článku, přesto však daleko příjemnější. Protože sladký lívanec na jazyku či v břiše je vždy lepší než ten druhý na nebo dokonce v botě.