Lidé z pražského fashion weeku

Kdo chodí na přehlídky, večírky a koktejly?

V současné módě je snadné se ztratit. Něco, co vypadá jako náhodné uskupení svršků, může být promyšlený koncept. Bez ironie, s módou je to stejné jako s postmoderním výtvarným uměním. Potřebujeme k ní návod nebo laskavá slova kurátora, který vše pečlivě vysvětlí, abychom chápali kontext, inspiraci, i celkové vyznění.

Ne vždy je ale na to čas, chuť nebo znalosti. Česká módní publicistika je náročná také proto, že v tomhle malém prostředí nemůžete napsat o tom, že nějaký návrhář vykradl druhého, pořád se opakuje nebo kopíruje světové trendy.

Mnohem snadnější je proto zajímat se o to, kdo vlastně na pražský fashion week chodí. Pestrá směs lidí, co by se za normálních okolností jen těžko sešli na jednom místě.

Když slyšíte před přehlídkou šum hovorů, který zní jako hučení včel, máte pocit, že ti, kdo na týden módy přijdou, jsou důležití minimálně stejně jako kolekce, na které se přišli podívat.

Módní profesionálové

Šéfredaktoři, kreativní konzultanti, stylisté, módní píaristé, ale i návrháři, kteří zrovna neprezentují žádnou kolekci- pro ty všechny je fashion week místem, kde se inspirují, vybírají si looky na focení editoriálů, baví se s kolegy.

V jejich kroužku se mluví o tom, kdo vlastně bude tvořit česko-slovenský Vogue, kdo se uchází o místo módního ředitele ELLE, a podobně.

Českých buyerů logicky příliš není, ale zřejmě i tahle skutečnost se časem změní. Pražský fashion week totiž nastavil vysokou laťku, která nutí designéry tvořit dopředu, promýšlet své kolekce, setkávat se s nákupčími ze zahraničí.

Celebrity

Můžeme se jim posmívat, hodnotit jejich přítomnost nebo outfity, ale je skvělé, že jim není lokální móda lhostejná.

Hvězdy a hvězdičky by mohly chodit nakupovat oblečení do Pařížské (nebo outletu v Rakousku), půjčovat si róby od mezinárodních módních domů či nadnárodních řetězců a zvysoka kašlat na to, že tu máme nějaký pokus o vlastní fashion tvorbu.

Ale Kaira, Simona a spol. na pražský týden módy vždy dorazí. Teď ještě přesvědčit Moniku Marešovou a jejího stylistu Filipa Vaňka, aby místo teplákovky od Valentina dali šanci třeba LaFormele.

Vlivní

Ani tohle vydání fashion weeku si nenechala ujít mluvčí politického hnutí ANO Lucie Kubovičová, manželka Andreje Babiše Monika nebo primátorka Prahy Adriana Krnáčová. Ačkoliv bychom si přáli, aby na tuto akci nechodily a nedávaly jí svou přítomností jistý podtext, móda a politika patří svým způsobem k sobě. Podobně jako móda a mafie.

Drahé oblečení a kabelky jsou znakem moci a sebereflexi od Kubovičové či Babišové nelze čekat. Jeden by si řekl, že když v minulých týdnech probíhaly demonstrace a studentská stávka, nebude osobám, které k politickému marasmu v naší zemi přispěly, radno vycházet veřejně.

Ale Česká republika je země neomezených možností, kde můžete cokoliv. Stačí jen vypnout svědomí a zapnout si ego na nejvyšší výkon.

Maskoti fashion weeku

Bez nich si pražský fashion week už jen těžko představit. Ať už jde o bloggerku Inu Tinu, módní kritičku lidu Františku Čížkovou, múzu návrháře Mira Saba influencerku Vandu Jandu nebo modelku Zuzanu Stráskou.

Každá z těchto postav ztělesňuje něco jiného: Ina je zřejmě nejúspěšnější česká módní blogerka, Františka dokáže akci přiblížit průměrnému čtenáři zdejšího bulváru, Vanda je populární na Instagramu, Zuzana je mezinárodně známá modelka, která podporuje lokální design.

Fanoušci módy

Mohou to být bizarně oblečení peacocks, kteří evokují dojem, že se před tím, než se oblékli, vážně zbláznili, influencerky, které neodloží mobil z ruky nebo lidé tak nenápadní, že ve všem tom ohňostroji marnosti jsou snadno přehlédnutelní.

Důležité ale je, že oděvem a vším, co představuje, neopovrhují, vnímají ho jako formu vyjádření nebo kulturu. Je potřeba jim za přítomnost na pražském fashion weeku poděkovat.

Díky jejich zájmu, ochotě si koupit vstupenky a streamovat přehlídky na své sociální sítě totiž posouvají náš módní svět dál. Narušují národně rozšířené klišé, že zabývat se oblečením je povrchní přežitek.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang