Venkovské posvícení

Nazdobené osvětlené vánoční stromy jsou úplně všude. Města do vánoční výzdoby investují statisíce, takové rozsvěcení stromu na Staromáku je pomalu událost roku, kterou přenášejí televize v přímých přenosech.  Netvrdím, že vánoční stromy ve velkých městech nejsou pěkné. Jsou. Jenže průšvih je, když se i na malé vsi rozhodnou, že musí mít takový strom, jako je v Praze.

Na malé vsi totiž rychle zjistí, že v obecní pokladně je jen pár neproplacených faktur a dopis, ve kterém obecní účetní hrozí sebevraždou, ale peníze na žárovičky žádné. A tak se rozhodnou, že sice strom nebude tak nazdobený, ale bude aspoň velký. Kulturní komise vytipuje tu jednu jedinou jedličku, co roste na návsi, okrašlovací spolek nakoupí na tržnici pár svítících nesmyslů, skauti vyrobí nějakou tu ozdobu, dobrovolní hasiči to na ten strom nějak  nahážou, klub žen při prvním rozsvěcení stromku zazpívá nějakou tu koledu a místní hospodský navaří litry svařáku a zbaví se tak zásob vína, které jindy nikdo nepije. Všichni jsou spokojení. Nakonec, na vsi se toho až tak moc neděje, tak aspoň něco. Jenže pak ten strom na návsi svítí celý prosinec. A pohled to někdy bývá strašný. Pravidlo číslo jedna: Všechny žárovičky musí být pověšené od dvou metrů výš. Aby nám je lidi nerozkradli.  

Pravidlo číslo dva: Je úplně jedno, co a jak se na ten strom naháže. Hlavně, že to svítí!

 

Pravidlo číslo tři: Čím je strom vyšší, tím lépe. Velký nazdobený strom nemusí být jen na Staromáku, my ho u nás na vsi máme taky! A když nemáme jedli nebo smrk, ozdobíme lípu. Kdo nemá lípu, ozdobí jabloň nebo šeřík.

Vážně musí v každé druhé vesnici svítit všemi barvami  polovypelichaná jedle? Co takhle, když už na tu drahou výzdobu fakt nejsou peníze, domluvit se třeba v místní škole – děti můžu na výtvarce celý podzim vyrábět ozdoby z jablek, hřebíčku, plátků pomeranče, jeřabin, ořechů nebo slámy. Sice to nebude svítit na půl okresu, ale bude to určitě hezčí, než ty tři žárovky v pěti řadách.