Proč jet na letošní Bienále Architektury v Benátkách

Vítězslav Danda z pražského studia Edit! patří k nejtalentovanějším českým architektům mladé generace. Ačkoliv o svých spisovatelských sklonech říká, že spíš připomínají jeho oblíbeného autora Jaroslava Haška než Ernesta Hemingwaye, zaznamenal zábavnou i poučnou reportáž z Bienále Architektury v Benátkách.

Letošní již čtrnácté Bienále Architektury pojmenoval jeho kurátor, legendární holandský architekt Rem Koolhaas, jednoduše „Fundamentals“. Expozice je jako vždy dělena mezi krásný výstavní areál Giardini, historické sklady sloužící původně armádě Arsenale a další objekty a paláce rozmístěné po celých Benátkách.

Společným tématem pro Národní pavilony je letos heslo Absorbing Modernity: 1914-2014, které Rem Koolhaas vysvětluje jako snahu o společného jmenovatele toho, jak se 100 let globálního vývoje promítlo do lokální architektury v jednotlivých zemích.

Jako snad vždy mají jednotlivé národní expozice vysokou kvalitu a letos to platí i o pavilonu Česko – Slovenském. Celkově je možné vidět expozice 65 zemí z celého světa. Prezentovaný obsah je i tento rok opravdu rozsáhlý.

Jedním z nejzajímavějších je Francouzský pavilon rozdělený do 4 tematických částí spojených heslem Modernity: Promise or Menace?. Návštěvníka nejprve zaujme hned po vstupu do pavilonu model zábavné „supermoderní“ vily Arpel, která byla ústřední kulisou v komedii Mon Oncle od Jacquese Tatiho z roku 1958.

V bočních prostorách pak kontrastují expozice vysvětlující, jakým způsobem Francie řešila špatné podmínky pro bydlení velké části populace v průběhu 20. století.

Působivé jsou určitě návrhy prefabrikovaných rodinných domů Jeana Prouvého z 60. let z panelů z profilovaného hliníku, které bylo možné velmi rychle a levně poskládat dohromady, a navíc díky unikátní, odlehčené konstrukci, bez pomoci nákladné stavební techniky.

Další část expozice se zabývala výstavbou a následnou proměnou krásného modernistického obytného komplexu La Cité de la Muette na pařížském předměstí Drancy, na koncentrační tábor v dobách vichystické diktatury.

Německý pavilon opět nezklamal, a stejně jako na posledním Bienále je jejich expozice jednoduchá a perfektně dotažená. Bungalow Germania staví do kontrastu samotný německý pavilon postavený v roce 1938 v duchu tehdejšího nacistického Německa s moderním bungalovem postaveným v roce 1964 pro tehdejšího kancléře nedaleko Bonnu.

Replika velmi čisté jednopodlažní stavby od architekta Sepa Rufa je vložena v měřítku 1:1 dovnitř hlavní haly pavilonu. Tam, kde na sebe dispozice obou staveb narážejí, vznikají zajímavé momenty jako třeba uříznuté sofa vyčnívající ze zdi. Černá limuzína Mercedes zaparkovaná před vstupem, potvrzuje pověstný smysl pro detail.

Česko – Slovenský pavilon letos pomocí jednoduchých ilustrací představil několik zásadních obytných souborů u nás a sousedů, z kterých je velice čitelné, čím vším naše společná republika během posledních 100 let prošla.

Autoři expozice pod vedením architekta Martina Hejla demonstrovali nejprve Baťovy domky ve Zlíně symbolizující svobodnou první republiku, poté obytný soubor v těžkopádném, historizujícím stylu sorely v Ostravě – Porubě a i proslulé sídliště Petržalka v Bratislavě ze 70. let.

Z prezentovaných domů je pak v prostoru na černé platformě s mapou republiky vyskládán vcelku vtipný totem. Navzdory tomu, s jakými finančními prostředky museli autoři expozice vystačit, se to letos docela povedlo. Nejlepším exponátem je skvělý katalog.

Z dalších pavilonů stojí za to určitě navštívit Chile, Japonsko, Izrael, Itálii, Španělsko, Belgii a také Korejský pavilon, který dostal cenu za nejlepší letošní expozici.

Kdyby člověk měl na Bienále vidět pouze jeden pavilon, určitě by to měl být Centrální pavilon v Giardini. Letos výstavu připravovala armáda architektů, vědců, teoretiků, grafiků a dalších sdružených kolem samotného guru Koolhaase, který ji pojmenoval jednoduše Elements of Architecture.

Uvnitř pavilonu vám v jednotlivých sálech autoři detailně představí základní prvky z kterých je poskládaný v podstatě každý dům: podlaha, zeď, strop, střecha, dveře, okno, fasáda, balkón, chodba, krb, záchod, schody, eskalátor, výtah, rampa. Procházením jednotlivých místností si člověk uvědomí jak strašně pomalu, nebo někdy vůbec, probíhají inovace v architektuře a stavění.

V kontrastu s informačními technologiemi, kdy člověk stahuje aktualizaci softwaru skoro každý týden, je klika u dveří stále stejná již několik tisíc let. Prezentace architektury pro laickou veřejnost je vždy složitá, ale tady jakoby autoři chtěli srozumitelně představit základní stavební prvky úplně všem.

K výstavě byl vydán rozsáhlý katalog složený z malých knížek dle jednotlivých „elementů“, které lze také koupit odděleně. Nejpopulárnějšími tématy byly v knihkupectví v Arsenale schody a záchody.

Takže proč jet na letošní Bienále Architektury do Benátek? Protože to stojí za to!