Léto závislé na filmu!

Dva měsíce prázdnin jsou sice pro dospělé minulostí, ale to neznamená, že se nemůžou dva měsíce po práci, při snídani nebo po desáté večer dívat na filmy, seriály nebo pohádky! Následující článek přináší seznam filmových závislostí, se kterými se svěřili opravdoví kulturní závisláci.

Terezie Kovalová, violoncellistka a členka Calm Seasons: La Dolce Vita a seriály

Léto, ach ta magická doba válení se a popíjení s přáteli na zahrádkách. Já jsem ale lemra líná a navíc těžký filmofil, tudíž pro mě je léto období, kdy koukám na vše, co jsem nestihla! Anebo na filmy, které miluju, ale mám výčitky, že na ně koukám přes pracovní období.

Doporučím dva, na které se těším, ač jsem je už viděla, ale i tak si je dám hezky za sebou: film La Dolce Vita a La Grande Bellezza. Ač tyto dva filmy dělí spousta let, spojuje je vnitřní moudrost i láska k životu. A to jsou témata, která mě prostě strašně moc baví.

Z dokumentu se chystám na Chasing Ice a rozhodně se znovu kouknu na dokument Twenty Feet From Stardom, absolutně inspirativní dokument o back-vokalistkách, které doslova utvářely hudební svět.

No a seriály? Tam je toho opravdu hodně! Nejraději mám horory a scifi, momentálně jsem ve velkém očekávání, jak se vyvine nový seriál Mr.Robot a The Whispers, jinak sleduji další řady Hannibala a Extant.

Rozhodně doporučuji Peaky Blinders a Forever. Hrozně se těším na pokračování hororového seriálu The Strain, který si snad tohle léto dám ještě jednou.

Ondřej Lipár, spisovatel: U konce s dechem

Zlodějíček, který po vraždě policisty utíká z Marseille do Paříže, je bez peněz, ale touží být jako Humphrey Bogart v noirových filmech. Američanka, která v Paříži studuje, chce se stát novinářkou, ale zatím na ulici prodává noviny. Milují se, podvádějí se, nebo co se to tu vlastně děje?

Film, který má i po 55 letech takové kouzlo, že se na něj místy skutečně budete dívat se zatajeným dechem. A nebude to jen tím, že mladičký Jean-Paul Belmondo září nebo že Jean Seberg dokáže na bulváru vyvolávat „New York Herald Tribune!“ tím nejkrásnějším způsobem.

Zhasněte světla, zatáhněte závěsy a zalijte pastis ledovou vodou. Je čas zůstat na chvíli u konce s dechem.

Eva Kosařová, ředitelka festivalu Finále Plzeň: Top hat

Celý rok pečlivě sleduju všechny novinky v kinematografii, zvláště české a slovenské. Ano, stále se dají najít kvalitní domácí filmy… Čas, kdy na filmy nekoukám, vyplňuju tím, že o nich konverzuji, nejčastěji s jejich tvůrci nebo osobnostmi působícími ve filmovém průmyslu.

Ano, koukám na všechny filmy až do konce (dobře, až na výjimky) a hluboce se zamýšlím nad otázkami diskriminace, drog, alkoholismu, patologických vztahů v rodině, vážných nemocí a skrytým smyslem některých filmových metafor.

Pak se ale přiblíží léto, a když se prudce intelektuální a konverzačně zdatná bytost (myšleno já) vrátí z festivalu v Karlových Varech, začínají prázdniny. Co to znamená? Promítání venku!

Ne, nemyslím venkovní kina (ano, jsem princezna!), kde je mi většinou zima, sedím na podivné lavičce polité neurčitou tekutinou a z jedné strany na mě jakoby laškovně padá evidentně lecčíms posílený mládenec a z druhé se line podivný zápach zřejmě nějaké nešťastné osoby bez domova, která polehává opodál.

Dali jsme si na terasu projektor! Je tu klid, deka, čisté WC a v zásobě vždy několik lahví prosecca. Tady každé léto sjíždím filmy s Fredem Astairem a Ginger Rogers. Top Hat (to je TOP mého letošního léta!), Námořníci jdou, Roberta, Nikdy nezbohatneš…

Dobře, někdy Fredovi s Ginger zahnu a střelím si Zpívání v dešti, ale to je v rámci kategorie, to se smí! Takže pěkné léto! Drogy, alkohol, diskriminace a zvrácené vztahy zase až v září.

Šimon Holý, režisér a hudebník: 45 let

Režiséra Andrewa Haigha sleduji už od jeho brilantního filmu Víkend, který si ještě doteď jednou za čas pustím. Když jsem pak našel jeho jméno v programu KVIFFu, volba filmu byla pro mě zcela jasnou.

Haigh ve filmu „45 let“ opustil queer tématiku a vrhl se na křehké mezilidské vztahy a jejich možnou vyprázdněnost. Že umí najít naprosto autentické situace, potvrdil už výtečným seriálem Looking pro HBO, ale tady se dostává ještě dál.

Celý film se pomalým tempem sune k finální pětiminutovce, která je režijně i herecky strhující. Brečel jsem. Pro mě osobně je 45 let jedním z nejlepších filmů tohoto roku.

Měl jsem pocit, že se úplně poznávám – i v jednadvaceti letech jsem se dokázal cele sžít s hlavní postavou filmu, které je přes pětašedesát. Haigh je prostě borec. Rozhodně koukněte!

Petra Nesvačilová, herečka a režisérka: Homolkovi a sníh

Mně je přes léto takové vedro, že pro mne jsou prázdninové filmy Homolka a tobolka nebo Boj sněžného pluhu s mafií. Tyto dva filmy spojuje zima, hory a sníh. 

Ale je pravda, že občas tyto dva filmy prostřídám filmem Léto s kovbojem. Jde opravdu čistě o klima filmů teď v Praze přes léto! Obsah je druhotný. Ale když Heduš tančí s Ludvou, tak stejně… To je  prostě nezapomenutelné.