Hlas lidu podle Víta Bárty
Poprvé a zřejmě na hodně dlouhou dobu naposledy to dneska bude tak trochu o politice. Přišlo mi už několik mailů, které mě upozornily na web Víta Bárty. Web má všechno, co mají stránky politika mít, aby mu získávaly body u průměrného českého voliče s průměrným IQ.
Je tam boj proti všemu možnému, je tam hrdinný politik zastávající se malopodnikatelů, zemědělců i prostého lidu, a jsou tam taky polonahé baby. Když si nevíš rady, jak vést kampaň, šoupni tam ženskou. Čím nahatější, tím lepší. To si zřejmě řekl bezradný Bártův tým, když měl vytvořit kampaň proti vysokým cenám potravin nebo proti exekucím. Zasloužila by si titul Sexistické prasátečko. A taky nějakou cenu za nevkus a trapnost.
Ale to bylo jen tak na zahřátí. Daleko zajímavější je Bártův plátek Plzeň bez cenzury s podtitulem Konečně normální noviny. Nejsou to normální noviny. Je to prostě jen jedna z mnoha politických tiskovin, které mají pošťouchnout voliče, komu že to mají dávat ve volbách hlasy. Vít Bárta v ní pere do svých politických soupeřů. A vlastní názory podporuje hlasem lidu. Anketami, ve kterých vystupují obyvatelé Plzně, a ve kterých mají kupodivu všichni názor, který se Bártovi hodí. Zvláštní.
Zvláštní je i to, s jakou jistotou tenhle hlas lidu tvrdí, že jakéhosi bezdomovce, o kterém se v článku před anketou píše, že podle lékařů zemřel na selhání krevního oběhu, zavraždila mafie.
A ještě zvláštnější je, že je to celé hodně nakašírované. V žádném případě totiž nejde o hlas lidu. V anketách se vyjadřují totiž třeba spolupracovníci a podporovatelé Víta Bárty. Třeba Lucie Šrailová, která pro něj píše část článků na jeho webu. Petr Štillip, který stál před soudem kvůli jakýmsi finančním machinacím a ve zlém se rozešel s ODS, jíž Bárta nemůže přijít na jméno. Anebo občanský aktivista Jakub Sobek, kterému jedno vydání Plzně bez cenzury věnovalo několik oslavných stran.
Z dalších sedmi lidí, kteří v anketách vyjadřují své názory, jsem dva nenašla. A zbylých pět? Ty si v konečně normálních novinách jednoduše vymysleli a přidali k fiktivním jménům fotky, které ukradli na webových stránkách vesměs zahraničních univerzit.
Elektromechanik Marek Benda neexistuje. Pokud teda není jednovaječným dvojčetem Michaela Petersona z kalifornské univerzity.
Asistentka Andrea Richová zase jako by z oka vypadla Konstantině Gkritze z univerzity v Iowě.
Studentce Kateřině Sládkové dokonce nechali i křestní jméno, ve skutečnosti ale jde o Katharinu Rojan ze saarlandské univerzity.
A nakonec stavební inženýr Aleš Nejedlý – ten má zas fotku, která patří Dominicu Johnsovi z univerzity v Edinburgu.
Když jsem tak prohlížela stránky Víta Bárty, narazila jsem i na jeho motto. S úctou k Husovi, Masarykovi a občanům slibuje říkat pravdu a nekrást. Asi by to mělo platit i pro jeho webové stránky. Jenže ty to proklamované říkání pravdy a nekradení popírají. Opakovaně. Konec politického okénka.
Publikováno: 10. 7. 2013
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
