Film: Cizí oběd chutná po curry a co ten váš?
Na jednom okraji Bombaje žije jedna žena, kterou už její manžel nemiluje. Na druhém konci pracuje muž, kterého nemiluje už nikdo a je starý. Propojí je spletená donáška oběda, který připravila první hlavní ženská postava pro nemilujícího manžela. Jak je to dál?
Diváci se shodli, že od filmu čekali víc a hlavně se chtěli víc dozvědět. Například do důležitých detailů, jako v jaké čtvrti a kastě hlavní hrdinové žijí, se během celého snímku žádný exkurz nekoná.
Často se člověk v příběhu neorientuje, protože ve filmu nejsou zrovna moc přítomny celky. Proč tomu tak je, že režisér vynechal tento podstatný vyjadřovací prostředek, těžko říct. Autor k problematice Indie přistupuje evropským pohledem na věc.
Tedy film se vyprávěním neodlišuje od klasických počinů, která jsou k vidění na všech festivalech. Také proto ho jistě vybrali v rámci projektu Sundance, natáčel se v koprodukci s Německem a Francií. Jenomže tamní témata jsou předkládána jen jako nakousnutí do strašně chutného koláčku, který ale divákovi nikdy neukážou, a ten si na něj musí podle chuti najít recept sám.
Otázky, které z filmu vyplývají, jsou následující.
Co je to bombajský roznáškový systém jídla?
Dabbawallah je člověk, který většinou na kole přiveze jídlo až do domu. Doslova to znamená „ten, který se stará o krabici“. Služba se nezruší, ani když se město zrovna potýká s monzunovými dešti.
Roznášeči mají se svými klienty dobré vztahy založené na důvěře. Každá čtvrť má své roznašeče a lidé spolu komunikují pomocí vzkazů, které si posílají přímo uvnitř boxů na jídlo. Využívají je daleko víc než smsky.
Roznáška započala v roce 1890 a až do roku 2011, kdy se její členové rozhodli stávkovat na protest proti korupci v zemi, nikdy nebyla přerušena.
Jak to, že vlaky mají v Bombaji kastovní vagony?
Většina lidí v Bombaji nemá auta. Ti, co je mají, patří k nóbl vrstvě, která prý za byty na hlavní třídě platí nájmy jako na Manhattanu, i když jsou byty dvakrát tak menší než v New Yorku. Proto všichni využívají k přepravě vlaky. Ty jsou plné. Ošklivé. A nejčastější úrazy v tomto velkoměstě jsou právě díky pádu z vlaku.
A ano, vlak je rozdělen na mužskou a ženskou část. A opravdu existuje něco jako první třída. Do ní si je nutné pořídit speciální kartičku, která ale nezaručuje nic. Jen zase hodně lidí a žádný komfort. Nicméně, prý se tam dá někdy najít i místo k sezení.
Jak to, že Pasanda je národní pokrm z jehněčího, když u nás je většinou s kuřecím?
Pasanda – původní recept je z jehněčí kýty. V dnešní době se Pasanda vaří také z kuřete či krevet. V každém případě proces a složky zůstávají většinou stejné. Maso se nakládá do marinády, která se skládá z jogurtu, chilli a koření jako kmín, pepř, kardamon a česnek .
Po několika hodinách marinování se maso vloží do hrnce s ostatními složkami, které tvoří cibule, koriandr, chilli a někdy i skořice nebo černý pepř. Pak se smaží po dobu 30 minut až hodinu. Jídlo může být dušené s rajčaty a mandlemi, se smetanou či kokosovým mlékem (v takovém případě je pokrm známý jako Badaam Pasanda).
Jako příloha je často podáván s bílou rýží nebo chlebem zvaným Naan.
Velice chutným provedením tohoto pokrmu je Chicken Badaam Pasanda, a to obzvlášť v indické restauraci v Českých Budějovicích. Ta je tou vůbec nejlepší v celé republice a dostala za to i diplom.
Závěrem
Otázek, které film vyvolává, je mnohem víc, ale to je spíš na diskuzi u vína, než na desetistránkový elaborát o tom, jak chutná curry (pravzláštní technika olizování dlaně), jak vypadají jednotlivé čtvrti v Bombaji a proč je tak zásadní, kdo kde žije.
Proč nemocnice vypadají jako obyčejné byty? A proč všichni chtějí utéct do Bhutánu? Což je dle filmu místo… něco jako pro Evropana Island. Otázek je mnoho a hodně odpovědí si pak divák musí zjišťovat sám. Cizí oběd totiž moc informací nepodá.
Samozřejmě, není to dokument, ale kdyby se tvůrci trochu víc zaobírali tím, co je pro jejich hlavní hrdiny tolik určující – tedy to, kde žijí, možná by celý příběh vyzněl silněji. Ale jinak je to milý film. S láskou a poctivostí natočený. Na neděli doma po obědě by se hodil nejvíc.
Cizí oběd zahajoval novou kulinářskou filmovou událost Cinema Cuisine! Pop-up restaurace, kdy se na jeden večer Bio Oko proměnilo v restauraci. Několik chodů připravených předními pražskými šéfkuchaři, servírované přímo v kině. V budoucnu se má projekt konat i v kině Aero.