fashion + noir + odvaha = Siciliana

V českém filmovém světě je složité prorazit. Na bednách vítězství stojí ti samí už léta letoucí a jen někdy se podaří mezi ně dostat pár nadějným talentům. Jenomže další vylučovací metodou jich polovina opakovaně úspěchu nedosáhne.

Proto se rodí autoři, kteří se rozhodnou jednat na vlastní pěst! Obejdou fondy, granty i názory odborníků, které většinou říkají jen: to nenatočíte/na to nikdo nepřijde. Jan Wolf už natočil svůj debut Normalis, nenechal se vystrašit a letos se znovu vyhrnul na vlastní pěst do natáčení krátkého noir filmu Siciliana, která má zítra premiéru v kině Lucerna!

Jan Wolf je takový ten hezký muž, co vypadá jak z filmu. V šedesátých i v sedmdesátých letech by bylo naprosto jasné, že se bude podílet na všech filmových a kulturních revolucích. Jeho melancholie, vzory i image jsou prostě věrné oné době stejně jako filmový vkus.

Sicilianu natočil na koleně vlastně skoro celou sám. S výjimkou kamery obstaral snad všechno. Což může být cesta do pekel, nebo vítězství. Každopádně ponaučení určitě. Nehledě na to, že vybrat si čistě žánrový film – inu klobouk dolů.

Rozhovor s Janem Wolfem

Jak tě napadlo natočit v Čechách noir film ze Sicílie?

Často mě popadne potřeba podívat se na věc z jiného úhlu. Myšlenka celý děj filmu přesunout na jih Sicílie vyplynula naprosto náhodně, popravdě si dnes už nevzpomenu kdy, kde a jak. Ale nakonec to filmu přidalo opravdu grády a tajemnou atmosféru, která je pro film noir zásadní. Na předměstském sídlišti by to asi nebylo úplně ono.

Poetika filmu je velmi netypická pro naše prostředí, kde a u koho bereš inspiraci?

Myslím, že jsem se tenkrát díval na film „Dívka s pistolí“ s Monicou Vitti, což je klasická italská téměř crazy-komedie. Ostré sicilské slunce, ženy v černých šatech a pevně určené společenské role a vztahy. To mě asi zajímalo nejvíc, tak proč se na to nepodívat zase jinýma očima.

Je těžké udržet žánry? Mnoho režisérů s tím má problém a to mají už něco za sebou. Ty jsi debutant – co to všechno obnášelo?

Záleží na scénáři. Žánrovky mám nejradši, protože udělat opravdu dobrý thriller nebo zábavnou a chytrou komedii, celou stopáž si udržet kompaktnost a mít určitou náladu je velmi náročné. Z vlastní zkušenosti – při psaní Siciliany se mi tam neustále podbízely černohumorné momenty, ale nakonec jsem je většinou vyškrtl. S dojmem, že by to ve finále mohlo filmu i ublížit. Dělat mix mezi černou komedií a thrillerem se většinou nevyplácí.

Na co se nejvíc těšíš až vypukne premiérový večer a na co nejméně?

Nejvíc se těším asi na moment, kdy ze mě spadne nervozita. Doufám, že to bude hodně brzo. Těžko říct, ale z předchozí zkušenosti s Normalisem, před třemi lety, tak zhruba vím, co mě čeká. Nejméně na nic, chci si ten večer užít. Jediné obavy můžu mít z nějakých technických komplikací. Všichni známe Murphyho zákony…

Chytáš se ve filmu dál pokračovat a nevzdat se?

Určitě a určitě nevzdat… A proč? Protože je pořád co zlepšovat a učit se.

Rozhovor s Petrou Nesvačilovou

Hlavní roli zastane Petra Nesvačilová. Zářivá hvězda divadla Vosto5, stejně jako dokumentaristka a režisérka z FAMU také svěřila něco o tom, proč právě Siciliana.

Herečka jako ty má za sebou hodné rolí, zkušeností – proč jsi sáhla po roli ve snímku autora začátečníka? Co tě na tom zaujalo a kdes cítila sílu toho projektu?

Já sama mám pořád pocit, že jsem začátečník. Ještě mám spousty nepopsaných míst v herectví, které si objevuji. A Honza Volf mě oslovil na celovečerní film, který se musel odložit. Což nám bylo líto. Ale Honza neváhal a zavolal se slovy: Tak mám pro tebe Sicilianu! Krátky film. Určitě síla projektu je právě v Honzovi a zaujal mě příběh. I moje role Madallena.  

Kdybys měla pěti slovy popsat svoji postavu v Sicilianě:

Skrytá, křehká, koketa, co neví, moudrá ..

Jaký máš vztah k filmu noir? A existuje nějaký snímek který tě v tomto žánru ovlivnil?

Mě se film noir líbí především výtvarně a jako atrakce, ale v tom nejlepším slova smyslu. A tak jsem se na to vždy i dívala, ale hluboký vztah k filmu noir nemám. Noir beru jako „pohádku“.

Někde jsem slyšela že tvoje nejoblíbenější jídlo jsou špagety – je to pravda? A na jaký způsob?

Ano, já naprosto zbožňuji boloňské špagety na všechny způsoby i na čundru z ešusu a konzervy!!!

Krom děje, vizuální stránky, herectví a režijního umu – je v tomto filmu nepostradatelnou položkou i móda. Tu obstarala vycházející star s novým butikem hned vedle Vinohradského divadla Lazy Eye. Její kolegyně Judita si ve filmu i zahrála jednu z důležitých rolí. Ač ne-herečka, vrhla se do této výzvy po hlavě. A díky Lazy a jejímu módnímu vystižení doby jí to, stejně jako všem, moc slušelo.

„Den před prvním natáčením jsem prožívala hotová muka, která jistě pochopí každý, kdo má podobně jako já potíže říci beze studu souvislou větu před více než dvěma lidmi. Nemluvě o tom, že jsem se teď měla ty souvislé věty textu naučit nazpaměť! Já, která půl dne hledám klíče od bytu a zcela vyčerpaná je nacházím v lednici a svůj mobil mezi spodním prádlem, já, která marně vzpomínám na jméno třídní učitelky mého syna a nikdy v životě jsem žádnou roli nehrála. Vystřihnout naučený text plynně a samozřejmě před všemi těmi reflektory, lidmi, kamerou a ještě i případně odehrát!“

„Nebudu zabíhat do trapných podrobností, ale faktem je, že text jsem se nenaučila. Na place jsem se zoufale snažila vypouštět z úst slova významem alespoň přibližně podobná zadání, upocenou koncentrací a trémou jsem ztratila dech, výdech, vhled, přehled, cokoliv vás napadne jsem prostě ztratila a jen jsem se v duchu neustále omlouvala štábu, režisérovi, hercům a herečkám, budoucím divákům, celému světu, že se mnou ztrácí čas a nervy. Nebýt laskavé ohleduplnosti celého štábu , silné morální opory a vedení mého uměleckého guru Petry Nesvačilové a mile chápavého přístupu pana režiséra, jakož i kameramana, osvětlovače, zvukaře a všech ostatních okolostojících a spolupracujících, bych jistě skončila na JIP.“

Na premiéru si je možné zakoupit lístky v kase kina Lucerna!

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang