Svoboda ve vztahu?

Svoboda je základní lidské právo. Je to privilegium, které člověk má, a jakmile o něj přijde, cítí se špatně. Svoboda je proto nutná i ve vztahu, aby mohl dobře fungovat.

Vztahy jsou ale velmi komplikovanou a křehkou záležitostí. Ať už je svoboda požadována od partnera nebo od nás samotných, s ní musíme nakládat opatrně. Je třeba postarat se při tom o své potřeby, ale i o potřeby toho druhého.

Svoboda dokáže i věznit

Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. To je jedna z nejvýstižnějších definic, jakými může být svoboda vysvětlena. Ve vztahu je tedy nutné dát si velký pozor na to, aby svoboda jednoho nebyla tak velká, aby omezovala nebo věznila toho druhého.

Proto jakmile partner nebo partnerka požaduje svobodu ve vztahu, musí to být pro druhého v pořádku a nesmí se cítit jeho svobodou omezený. Velmi často vztahy troskotají na tom, že jeden chce toho druhého jen pro sebe. Je to postoj, který je v každém člověku velmi hluboko zakořeněný.

Jakmile si tedy člověk najde partnera, který mu vyhovuje, nechce ho ztratit, a tak mu nechce dát žádnou volnost. Ve vztahu se ale nedá žít v případě, že se člověk cítí omezeně. Vztahy a svoboda spolu velmi úzce souvisí.

Vztahy bez svobody nemohou dlouho fungovat

Dobré vztahy jsou založené na lásce, důvěře a vzájemné toleranci. Kde je v tom svoboda? Všude. Vzájemná láska, důvěra i tolerance ve vztahu znamená respektování celé osobnosti mezi partnery navzájem.

Svoboda může být druhému poskytnuta jen v případě, že dokáže přijmout celou jeho osobnost. A jen tehdy, když je ve vztahu svoboda, mohou se partneři sobě navzájem úplně otevřít, mohou si naprosto důvěřovat, nemusí se bát lži, zklamání ani odmítnutí.

Takové vztahy jsou lékem na všechny problémy. Ať tedy každý zkusí popřemýšlet o tom, jestli má vzájemná svoboda místo v jeho partnerském vztahu. Na změnu není nikdy pozdě.