Jaká je nová kniha Tiché roky od Aleny Morštajnové?
Co všechno nevíme o svých nejbližších? Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“?
Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu.
Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo.
Česká literární scéna se může pochlubit několika velmi úspěšnými autorkami, které mají svůj výrazný rukopis i skalní fanoušky. Kromě Petry Soukupové, Radky Denemarkové, Kateřiny Tučkové, a v proudu mainstreamu Radky Třeštíkové, je to samozřejmě Alena Morštajnová.
Její román Hana z roku 2017 vzbudil čtenářskou senzaci a často se pyšnil hodnocením čtenářů jako „nejlepší kniha o holocaustu“. Morštajnová přitom nepatří k přeživším, ani k jejich rodinným příslušníkům, a dokonce v rámci rešerše své knihy nehovořila tváří v tvář s obětmi nacistických čistek. Dokázala ale vystavět poutavou rodinnou kroniku, kterou nemůžete odložit.
Po dvou letech přichází rodačka z Valašského Meziříčí s novým románem Tiché roky. Laťka je díky úspěchu Hany, která je stále bestsellerem, nastavena velmi vysoko. Tiché roky Hanu v lecčems připomínají.
I tady lze najít vyprávění poskládané od různých členů rodiny, tentokrát jde o otce a dceru. Rovněž se opět odehrává rodinné drama na pozadí československých dějin 20. století, ačkoliv v tomto románu nemají takový prostor jako v Haně. Ale stejně jako v Haně jsme na stopě nevyřčených tajemství, traumat, odcizení.
Morštajnová píše tak, že knihu musíte přečíst naráz, o postavách pak přemýšlet, obracet je v hlavě, možná přirovnávat k lidem, které znáte. Přesto autorka opakuje své nedostatky– věrohodně vykreslí vnitřní svět jednoho protagonisty, ale od druhého se víc vzdaluje.
Někdy zamrzí užití klišé, které formát spisovatelky jakou je Alena Morštajnová vůbec nemá zapotřebí (např. „Ze ženy, která za denního světla vypadala jako hrdá bohyně a v hádkách se měnila v zdivočelou vlčici, se v noci stávalo dítě hledající u něj jistotu a bezpečí“).
Celkově jsou ale Tiché roky kvalitní knihou, napínavou exkurzí do niterného života hned několika postav, ale i přesto doufám, že další počin od Aleny Morštajnové přinese nové motivy i kulisy. Očekávání od této autorky totiž budou vždy velká.
Alena Morštajnová: Tiché roky, Host, 2019
Publikováno: 26. 9. 2020
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
