Cimes deli: delikatesy s puncem dobrodružství

Michal Hromas je svéráz. Asi tak dva metry vysoký kuchař, který vařil v poušti, v Řecku i v Horní Dolní, je takový, svým způsobem, umělec na volné noze. Musí mít v hlavě nekonečnou inspiraci pro svoji kulinařinu i vytrvalost ducha, aby zůstal věrný svému přesvědčení  – že vaření a pokrmy mají obsahovat příběhy a vždy dobře odvedenou práci. 

O čem jeho vaření a firma Cimes deli vlastně je? Michal Hromas si musel v roce 2006 udělat živnostenský list a tím se mu zcela změnil život. Ocitl se totiž na volné noze a vyhřátá kuchyň stejně jako pevná pracovní doba byly pasé.

Přijal místo kuchaře na natáčení českého celovečerního filmu Tobruk. V arabské poušti poznal, že vaření není jenom o naplnění žaludku, ale že pokrmy, které připravujeme, by měly mít nějaký přesah. Něco navíc.

Setkal se tam s místními kuchaři, kteří byli skoro nepříčetní, když do jídla přidával ocet nebo když k masu podával knedlík. Byla to pro něj výzva –  připravovat pokrmy, na které jsou čeští filmaři zvyklí, avšak z tamních surovin.

„Nemůžete přijet do Tunisu s tím, že jste ignorant. Musíte chápat kulturu země, ve které se pohybujete, umět alespoň trochu jazyk. Nehledě na to, že v Tunisu se musíte naučit i slušnému vychování, jinak s vámi jednoduše místní mluvit nebudou. Natož pak vařit. A nutná je i improvizace na místě.“

„Když jsem se z natáčení vrátil, rozhodl jsem se zkušenosti a všechny ty novoty, co jsem si k vaření nastudoval, využit a začal jsem se věnovat poradenství. Pro malé firmy, kuchaře, kteří to myslí s vařením vážně.

Prostě jsem restauracím radil s konceptem jejich menu. Tak, aby když odejdu po třech měsících, byli oni schopni v té práci pokračovat. Takže to dělám. A mimo jiné se také věnuji cateringu.“

Michal dále popisuje, jak je ochotný přijet na konkrétní místo, kde jsou jeho služby potřeba. Ať je to kuchyně doma, nebo louka, kde se koná svatba či narozeniny. Rozbalí svoje propriety na přípravu jídla a je schopen uvařit vlastně téměř kdekoliv.

Ingredience na pokrmy nakupuje přímo až na místě, kde klient žije. Používá tedy lokální suroviny. Samozřejmostí ale zůstává, že zákazník dopředu zná menu a Cimes deli ručí za to, že to, co si objednal, také dostane.

Nehledě na to, že kvalitu pokrmu si může klient ohlídat sám. Vzniká přímo před jeho očima, hned ten den, kdy se suroviny nakoupí.

Název Cimes deli pochází částečně z jidiš. Cimes – znamená něco k jídlu, pokrm z jednoho hrnce. Deli jsou delikatesy. Původní idea vychází ze židovské kuchyně, která Michala velmi zajímá.

„Jedná se o jídla, která si doma vaří Židé. I salát coleslaw, řízek nebo štrúdl. Což jsou úplně běžné pokrmy a nikdo by asi nečekal, že se jedná o židovské speciality.“

I když si je vědom, že tahle specializace nezajímá úplně všechny.

„Zjistil jsem, že je docela kontraproduktivní hledat nové receptury a exotická jídla, protože je nikdo nejí. Lidé se jich bojí, protože je neznají. Našlo se sice pár nadšenců, které to zajímalo a bavilo, ale uvědomil jsem si, že tento nápad má krátký dech. Proto jsem se rozhodl vařit vlastně to, co znají všichni. Ale daleko líp nebo jinak, a to stačí. A ta vzniklo Cimes deli.“ 

Tradiční košer kuchyni připravuje například pro židovskou obec, ale jinak pro tuto specialitu chybí v Čechách klienti. Navíc příprava je docela nákladná.

Michal Hromas svoji inspiraci hledá všude možně po světě. Například v Jeruzalémě, kde se podle něj jí velmi jednoduše, ale pokrmy jsou plné chutí a lidé si tam vaření užívají. Dále ho velmi oslovil Londýn, Maďarsko, Afrika, Řecko. Všude si všiml, že přístup k jídlu je velmi pragmatický, ale zároveň věrný tradicím.

Nelze si ale představovat, že Hromas si vyjede na dovolenou a tam prostě jenom jí. Ve všech těchto zemích pracoval v tamních restauracích, aby se v onom místě vůbec uživil. To, jak se do zahraničí dostává, je většinou náhoda a splněný sen.

„Zjistil jsem, že díky těmto událostem v mém životě si nemůžu na nic stěžovat, bylo by to totiž dost trapný. Hodně lidí naříká na svůj život, ale to já nemůžu, protože co chci, to mám. Můžu nadávat sám sobě, životu ne. Všechno, co dělám, jsou výsledky toho, co já jsem chtěl. Takže nadávat nemáte komu, což je někdy trochu otrava.“

Díky tomu jaký je Michal Hromas dobrodruh, díky jeho zkušenostem a přístupu k vaření se lze těšit na opravdový kulinářský zážitek. Ten bude jistě založený na tradici, na kvalitních surovinách a spojený s nějakým zajímavým příběhem, který Michal Hromas našel nejspíše v době, kdy se pokrm sám učil vařit.

V dnešní době se vracíme k tomu, co je původní, ke kořenům a tradicím. Cimes deli a jeho kuchař jsou důkazem toho, že to víc než funguje.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang