Příběh o víně – moku, který si podmanil svět
Víno, oblíbený nápoj starý jako lidstvo samo. Zkvašená hroznová šťáva nejenže chutná, ale v rozumných dávkách umí i léčit. Díky obsaženému resveratrolu prodlužuje život, přeje dobré náladě a násobí imunitu. Kdy a kde se ale začala psát historie vinného moku?
Vinná réva doprovázela lidstvo odnepaměti, na bobulích si dokonce pochutnávali už i v pravěkých dobách, stejně jako na zkvašené šťávě z hroznů, byť možná nevědomky.
Kolem historie lahodného moku koluje nespočet nejasností, v roce 2010 na území dnešní Arménie historici rozkryli vůbec první vinařství, pocházející z období 6 000 let př. n. l.
Název víno pravděpodobně vzniklo z gruzínského označení gvino, avšak další teorie mluví o latinském vinum. Popularita vinné révy se rozšířila do Persie, Mezopotámie, zachutnala také Egypťanům, a to kolem roku 2 800 př. n. l.
Víno i po smrti
Bohaté archeologické artefakty ukryté v pyramidách překvapily vědce o důmyslném pojetí vinařství. Západní oblast Nilu se pokládala z hlediska vína za nejúrodnější. Četné záplavy Nil charakterizovaly od nepaměti, vinice proto Egypťané zakládali na vyvýšených terasách.
Víno ve starém Egyptě vynikalo intenzivní sladkostí, jednalo se tedy spíše o víno dezertní. Do vína s oblibou přidávali jak fíky, tak hroznový sirup, to vše pro znásobení cukernatosti. Kvůli vysoké ceně oproti pivu byl mok z hroznů dostupný jen vlivným a bohatým.
Vládci dynastie dokonce vinnou révu určenou výhradně pro náboženské rituály pěstovali odděleně, nepřišla tedy do styku s révou pro běžné účely.
Věřilo se, že víno je darem z nebes a bylo spojováno s bohem Osirisem. Sběr vína měly na starost výhradně ženy, košíky plné sklizně odnášeli muži, víno kvasilo v akáciových sudech a následně se stáčelo do amfor s keramickým uzávěrem.
Dochovaným artefaktům nechybí dobové etikety, hieroglyfy ukrývaly název i ročník vína. Riziko poškození nádob během přepravy minimalizoval písek.
Faraony s vínem dokonce pohřbívali, aby se i po smrti mohli opájet lahodnou chutí a nic z pozemských radostí jim nechybělo.
Koření a sůl v hlavní roli
Evropa může Řekům poděkovat za rozmach vinařství, zato Řekové za víno děkovali Dionýsovi, který byl synem Dia a smrtelnice Semelé.
Alkoholický nápoj z hroznů se stal vítaným společníkem, symbolem radosti, startérem tvořivé múzy i smyslným stimulantem. Pilo se víno s přídavkem koření či bylin, ale také naředěné vodou, některé prameny uvádí, že dokonce osolenou.
Zakusovalo se k němu ovoce. Vinná réva učarovala Římanům a kam v té době vkročil Říman, tam vzkvétala ve velkém. Později se víno stalo cennou komoditou a obchody šly na dračku.
Milovníci vína u nás
S vínem si v českých zemích tykali jak Keltové, tak Slované. Na pomezí 12. až 13. století se začaly vysazovat vinice, s touto tradicí se pojil klášter a práce mnichů daného řádu (Premonstráti, Cisterciáci).
Vinařský boom zahájil až Karel IV. s příchodem 14. století, stačí si připomenout Baladu o Karlu IV. z pera Jana Nerudy. Nejen rulandské šedé původem z Burgundska se k nám dostalo na popud krále a zůstalo dodnes.
Příznivcem vína byl také císař Rudolf II., který pokračoval v zakládání rozlehlých vinic. Pustošivé nezdary nejen ve vinařství přinesla vleklá třicetiletá válka.
Publikováno: 21. 9. 2020
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
