Řízek

Takový řízeček, to je laskomina, které nejeden z nás prostě neodolá. Alespoň z mého pohledu soudě. Protože ačkoliv já se na vařené nudli utáhnout nenechám, na smaženém řízečku by se vám to mohlo podařit.

Ovšem takový řízek, to není bohužel jen laskomina. Takový řízek má i svou odvrácenou stranu, svá negativa. Čímž teď nemám na mysli tu více a tu méně zprofanovanou otázku cholesterolu, oné jedné z četných novodobých metel lidstva, ale záležitosti ryze praktičtějšího rázu, postřehnutelné nejen až po laboratorním vyšetření, ale už i pouhým okem.Ano, řízek nás polaská na jazyku, udělá dobře v oblasti pupíku. Ovšem zůstává po něm následně hora tu přischlého a tu mastného nádobí, které je třeba mýt, zbývá po něm prázdná peněženka, protože na rozdíl od uzenin, řízek sójou neošidíte. Leda snad ten mletý, ale já mluvím o řízku jako o řízku a ne jako o nějaké jeho atrapě. A zůstává po něm i chuť na řízek další.  Jak se dostat k takovému řízku, aniž bychom museli navštívit patřičné restaurační a pohostinské zařízení? Vlastně vcelku snadno.Předně je třeba koupit maso. Raději to pravé, nekřehčené, neupravované, aby vypadalo větším, jsa ve skutečnosti menším. Lhostejno, zda toto bude vepřové, telecí, drůbeží nebo klidně i jiné.Potom se v jednom talíři rozšlehají vajíčka, na druhý se nasype mouka a na další strouhanka. Maso se nakrájí na přiměřeně silné plátky, s pomocí patřičné paličky si na něm vybijeme svůj vztek, osolíme, obalíme v mouce, vajíčku a strouhance a na oleji osmažíme.Což je vlastně vše. Jednoduché, že?

A tak paličku do ruky a hrrrr na ně! Nepřátel se nelekejme, na množství (řízků) nehleďme. Protože řízečků, mňam, není nikdy dost.