Makrobiotika

Je to životní styl, který člověku říká, že by se měl víc spojit s přírodou a všímat si její energie, která je všude kolem. V překladu to znamená velký život. To všechno jsou makrobiotika.

Makrobiotiku nám sem donesli z východu, ale to neznamená , že je nám cizí nebo že tu kdysi nebyla. Stačí se zeptat babiček a dědů, kterým je kolem 85 let, ti si ještě dobře vzpomínají, z čeho se skládal jejich jídelníček a jak žili.

V knihách o makrobiotice se často píše o energiích jin a jang a lidem to často přijde cizí. Tyhle dva pojmy, které mají svoje charakteristiky, se však nacházejí úplně všude kolem nás. 

Někteří lidé si myslí, že hlavně o jídlo. Dříve bylo úplně normální jíst vařené obilí v celých zrnech, lidi jedli různé kaše, ale i běžná jídla jako vánočního kubu z krup. Těch jídel bylo a je mnoho.

Dnes nám z jezení obilovin zbyla jen klasická bílá mouka jako základ. O její škodlivosti asi ani není třeba psát. Každý si to uvědomuje, ale všichni ji jí. Z obilovin se dá jíst mimo jiné pšenice, žito, oves, jáhly, pohanka, ječmen, rýže.

Zelenina je taky velkou kapitolou. Dříve ji měl každý na zahradě a vlastně všechna byla bio, i když bez nějakého certifikátu. Dnes si ji jde člověk koupit do supermarketu, kde je zelenina hlavně z cizích zemí, pěstovaná s pomocí různých chemikálií a i v zimě jsou dostupné takové druhy, které by u nás zimu nepřežili.

To všechno je dnešní mínus. Mnoho lidí se snaží o svou vlastní zahradu a opravdu není těžké zeleninu vypěstovat bez chemie. Jedno z nejdůležitějších zpracování zeleniny a je kvašení. Dnes je lidem známo jen kysané zelí, ale kvasit se dají i jiné druhy po různě dlouhou dobu.

Další důležitou složkou potravy, která byla dřív úplně normální a běžná, jsou luštěniny. Dnes už běžný člověk jí jen hrachovou polívku a čočku s párkem, což je velká škoda. Luštěnin je mnoho druhů a dají se z nich dělat výborné pokrmy. Ve velkém se nahrazují masem a jinými živočišnými výrobky za cenu zdravotních problémů.

To je jen zlomek toho, co do makrobiotiky patří. Velikánským problémem dnešních lidí je cukr. Dříve se nepoužíval rafinovaný cukr, i národy, kde běžně roste cukrová třtina, ho v této formě nikdy nejedly. Cukr se dnes vyskytuje všude a nikdo se tomu nediví.

O tom, že z těla strhává důležité minerály a celkově organismus uvolňuje a zakyseluje, a tím dává možnost bakteriím a virům, aby se v nás živili, málokdo ví. V makrobiotice se cukr nahrazuje obilnými slady, které obsahují jen polysacharidy. Obilný slad určitě není nikomu cizí, je to důležitá složka například piva.

Dalším „jedem“ je sůl, a to ani ne tak sůl samotná, ale hlavně její vysoké množství, které je u mnoha lidí zdrojem zdravotních problémů. Salámy a jiné výrobky z masa jsou soli plné a lidé už si to ani neuvědomují. Jejich chuťové pohárky už tolik sůl nerozpoznávají, a tak solí víc a víc.

V makrobiotice se  používá sůl mořská a často i sójová omáčka (ovšem ta, která vzniká opravdu kvašením sóji). Jako zdroj minerálů se v makrobiotice jedí i mořské řasy, některé druhy obsahují i 100x víc vápníku než mléčné výrobky.

Mléčné výrobky se v makrobiotice hodně omezují. Většina z nich je totiž z pasterovaného kravského mléka, jehož bílkovina se těžce tráví a navíc velice zahleňuje organismus, čímž opět dává možnost bakteriím a virům a taky plísním.

V domácím (kozím) mléku a hlavně kysaných výrobcích je ta bílkovina je v mnohem přijatelnějším složení. Navíc je to jen občas, protože koza na dvorku nemá mléko pořád. Určitě je potřeba i zmínit umělou výživu pro děti, které nemůžou být kojené. Obsahuje totiž bílkovinu kravského mléka a hodně cukrů.