Látka Africa
Paní Renata Wesley je farářkou i odbornicí na africké látky. Dokazuje to v nové kolekci Josefiny Bakošové, nesoucí příznačný názvev Black.
Renata Wesley je moudrá žena. Velmi trpělivá matka i manželka. Její domácnost je složená z typicky českých prvků i z těch afrických. Knihovna je plná knih o všem možném, kolem vás běhají vnoučata a výhledem se lze kochat na celou Prahu.
Jak byste svými slovy popsala Nigérii ?
Je to nejlidnatější africký stát se 150 miliony obyvatel a také bohatý – je předním vývozcem nafty na světě. V této zemi spolu žije a prolíná se přes dvě stě etnik, mluví se zde mnoha jazyky a dialekty. Tři jazyky jsou hlavní a vyučují se ve škole, úředním jazykem zůstává angličtina. Není neobvyklé, že lidé mluví dvěma nebo třemi domorodými jazyky.
Každé etnikum si uchovává svoji vlastní kulturu, zvyky, styl oblékaní, hudbu, architekturu, to vše se stále udržuje a je živé. Je to veliká země, ve které použijete letadlo, když se chcete přepravit z jednoho konce na druhý. Rozmanitost se projevuje i v přírodě, tropické lesy, savany a pouště, nížiny a vysoké hory 3000 m.
To všechno dělá Nigérii výjimečnou a jeji obyvatelé jsou si toho vědomi, jsou na svoji zemi hrdí, někdy až arogantní. Děti ve škole zpívají hymnu, která obsahuje slova Nigeria is my country. Je to země, na jejímž území se nacházejí jedny z nejstarších památek v Africe, kulturní dědictví je úctyhodné.
Je to tato směsice kultur, národností, jazyků, ta úžasná rozmanitost, která je ojedinělá i v africkém kontextu.
Může se o Nigérii říct, že to tam žije módou?
Ano, určitě žije. Mladí lidé západní módu sledují a také se podle ní strojí, trendy jsou stejné. Znají je z časopisů, televize apod. Jiná věc je africká móda a styl, která je konzervativnější a udržuje svoji linii na základě tradice. I v ní se projevují různé trendy, každý rok je módní jiný prvek.
Mladé i starší ženy (muži také) nosí jak evropský styl oblečení, tak africký. Oba koexistují vedle sebe jako dva proudy, které si navzájem nekonkurují, ale doplňují se. Zvláště při svátečných příležitostech: při svatbách a pohřbech, se ženy strojí velmi honosně a nákladně.
Je zde ještě jeden trend: již delší dobu se profilují na světovém trhu s módou afričtí návrháři a návrhářky, z nichž několik nigerijských jsou velmi známí. Vytváří svébytný styl, který pracuje s africkým materiálem, odráží se v něm tradiční kultura a symbolika, ale zároveň je odrazem i západní módy.
Existuje tu fashion elitářství? Myslím tím, že když nosíte nějaký specifický model, automaticky někam patříte? V Evropě je to třeba hipster styl, punk… Jak je to u nich?
V takové souvislosti jako v západním světě ne. Subkultury zde nejsou, mladí lidé zde například fandí hiphopu a jiným proudům, ale i ti nosí tradiční oblečení.
Oblečení nebo látka je výpovědí o člověku jako příslušnosti k určitému etniku, i malé děti poznají podle oblečení, kdo je Hausa, Joruba nebo Igbo.
Etnika mají svoje tradiční oblečení, které můžeme srovnat u nás s kroji, ale v Nigérii se nosí běžně nebo při slavnostních příležitostech. Podobná různost platí i o látkách.
Čím jsou africké látky tak unikátní?
Tradiční látky jsou výjimečné tím, že jsou ručně tkané na stavech. Vyznačují se na nich vzory a symboly, které se módním trendům přizpůsobovaly.
Třeba v 70. letech se začalo používat umělé vlákno, v 80. letech se zase zatkával třpytivý lurex. Na skutečně starých materiálech jsou motivy, ve kterých se odráželo náboženství, příroda i společenský život.
Tkají se látky při příležitosti významných událostí, známý je motiv na látce při příležitosti návštěvy anglické královny, když ještě Nigérie byla britskou kolonií. Drahé ručně tkané látky se v rodinách uchovávají po generace.
Jaká je jejich historie? A setkala jste se někdy přímo s těmi, co látky vyrábějí?
Tkané látky se používají v celé západní Africe. Malé útržky, přibližně z 15. století, se našly v Mali na území Dogonů ve skalních hrobech, kde je stálé klima. Podnebí s vysokou vlhkostí a silně pálicím sluncem je pro uchovávání textilu velmi nepříznivé.
Oděv z ručně tkaných látek je zpodobněn i na známých beninských bronzech, nejstarší jsou ze 16. století. Není těžké s tkalci setkat, i když toto řemeslo už dnes zaniká. Ale v posledních 20 letech se k němu někteří mladí lidé vracejí, látky znovu přišly do módy.
Jsou místa a města, kde se tradičně tká, v jihozápadní Nigérii např. Iseyin a Okene. Zde tkají muži, Jorubové, ve východní části země, u Igbů zase ženy. Tkalcovská centra jsem navštívila, s tkalci jsem mluvila a viděla je při práci.
Tkají se úzké pruhy a sešívají se. Stav je malý, přenosný. Materiál se odnese na trh, kde ho koupí obchodník a přeprodává jej do velkých měst. Často se tká i na zakázku, protože při svatbě a pohřbu chce rodina oblečení stejné, to je zvyk. Vlivem velké nezaměstnanosti mají nyní zájem o tkaní i mladí lidé.
Mohla byste mi popsat takový klasický africký trh s látkami?
Na lagoský, ale i na jakýkoliv jiný, chodím velmi ráda a těším se na to. Během svého pobytu jdu na trh několikrát, abych do sebe vstřebala co nejvíce vjemů i celkovou atmosféru.
Lagoský trh s textilem je jeden z největších v Africe co do rozlohy i objemu zboží. Je situovaný v centru města, částečně v úzkých uličkách. Kupujících jsou davy, stěží se jimi protáhnete, téměř vše se prodává venku na ulici. Existují luxusnější uzavřené obchody jako u nás, ale těch je daleko méně.
Ohromná škála zboží, barev, vzorů, jeden vedle druhého. Všude křik, hluk, houkání aut, pouliční prodavači se proplétají se zbožím na hlavě a k tomu dusné, vlhké horko.
Místní ženy znají názvy různých druhů látek, podle vzorů, druhů materiálu a okolností, kdy která látka „letěla“. Většina se jich vyrábí místně, jiné se dovážejí z okolních afrických států.
Když vy sama přijedete do Nigérie, nosíte jejich tradiční modely, nebo kombinujete naši západní módu s jejich? A co je na jejich modelech nejvíc zajímavého?
Když jsem na začátku 80. let přijela do Nigérie, o zdejší módě jsem nevěděla nic. Vzory byly mdlé podle evropského vkusu, střihy také nebyly vhodné.
Nevěděla jsem, že mít obnažená ramena a záda není praktické. Lidé si oděvem tělo co nejvíce zakrývají, aby se uchránili před sluncem. Je pohodlný a účelný do tropického klima, jak je to generacemi vyzkoušené po staletí.
Téměř vše jsou bavlny, střihy jsou volné a vzdušné, lidé se potí, musí to být praktické. Muži nosí halenu střiženou do T a volné kalhoty. Ženy nosí také halenu a jako sukně slouží široký pruh látky, který se obtočí jako kolem těla. Tento kus oděvu může mít i jiné využití, například se do ní přiváže dítě na záda.
Vše ostatní jsou různé variace na tento základní střih. Na odlišnou barevnost a pestrost jsem si musela zvyknout, podobně jako na jídlo.
V africkém žáru je zapotřebí nosit syté barvy, aby oděv vynikl. Po několika letech jsem si vzory a barvy oblíbila a nyní, hlavně v létě, je ráda nosím. Připadá mi, že u nás barevnost téměř vymizela, vše je černé, hnědé, šedé nebo bílé.
Jaké je největší mylné klišé, které si Evropani myslí o Africe?
Žádné typické se mi nevybavuje, možná jen to, že v Africe na vás na každém rohu číhá nějaké nebezpečí. Ať už zdravotní, pracovní, společenské nebo jiné. Člověk se musí přizpůsobit zvláštnostem místního prostředí všude na světě, podobně také Afričané žijící u nás.
Pokud se člověk snaží prostředí skutečně poznat a s jinými okolnostmi počítá, přizpůsobí se jim a nepodceňuje je, pak se mu žije dobře všude. Není dobré ke všemu přistupovat negativně. Obecně je život v Africe tvrdší a drsnější, to souvisí s nižší životní úrovní.
Jste provdaná za Afričana a máte s ním tři děti, bylo pro vás těžké skloubit jejich původní kulturu s tou naší? Nebo to nebylo vůbec potřeba?
Naše děti strávily v Africe celé dětství, včetně školní docházky, s tím vnímaly automaticky i místní kulturu a jazyk. Místní prostředí vnímaly přirozeně a zároveň si uvědomovaly odlišnosti od té evropské. Doma jsme mluvili česky, vozila jsem jim české knihy a prázdniny trávily v Čechách, poznávaly i naši kulturu.
Děti odlišnosti nevidí jako kontrast, ale vnímají je jako přirozenou součást jejich života. Dnes v dospělosti vidí obě prostředí z nadhledu, dělají si legraci z různých kulturních zvláštností, ať už tady nebo v Nigérii. Dovedou ale i ocenit, co je v které kultuře přínosné a co ne.
Existuje pro vás oblíbená látka, potisk, vzor či téma…Které vám nejvíce připomíná Afriku, nebo ji podle vás nejlépe vystihuje?
V počátku mého pobytu jsem si oblíbila indigové batiky „adire“ s tradičními vzory, které jsou buď vyvazované nebo šité lýkem nebo se dělají zvláštní technikou tak, že rezervu tvoří pasta ze škrobu, která se získává z manioku. Připomínaly mi náš modrotisk.
V poslední době mám velmi ráda tzv. african print, místně nazývaný „ankara“. Jsou to ony pestrobarevné bavlněné látky, které se nosí v celé Africe a jejich rozmanitost a barevnost je téměř nekonečná.
V Čechách žije spousta Afričanů, kteří musí opustit svoje rodiny a vydat se do Čech na vlastní pěst. Vy to máte naopak, žijete v Čechách a manžela máte v Nigerii. Přemýšlela jste někdy nad tím, že se třeba vaše děti vrátí do Nigerie?
V Čechách žije hodně Afričanů, ale i jiných národností. Je to podobné jako v jiných zemích Evropy, přijedou studovat, případně si najdou práci a zůstanou.
V Africe je nezaměstnanost vysoká a i pro vysokoškoláky je nesnadné najít práci. Afričané posílají vydělané peníze z velké části svým rodinám domů. Taková je skutečnost, že ekonomická situace je někdy rozděluje, ale těchto rodin je daleko méně než těch, kteří žijí pohromadě ve své zemi.
Naše děti se usadily v Čechách, ale když se rozhodnou, mohou pracovně působit i v Nigérii, cítí se doma a zázemí mají v obou zemích.
Odehrává se někdy v Čechách situace, kdy si pomyslíte: tak tohle by se v Africe nikdy nestalo!
V Africe je stále vysoce hodnocena úcta ke stáří, ke starým lidem se i mladí obracejí o radu. Není možné, aby se starý člověk odložil do domova důchodců jako u nás.
Sounáležitost široké rodiny a vzájemná pomoc je samozřejmostí. Významné životní události se slaví s náležitou úctou a důležitostí. Vzpomíná se na ně celý život. Typická je pohostinnost, návštěvy jsou časté a nemusí se předem ohlašovat, počítá se s nimi. Veselost a radost ze života, prostý život bez nákladných dovolených.
Život je jednodušší, lidé nemusí stihnout to a ono, nemají svůj den rozplánovaný na hodiny a minuty. Čas běží klidně a pomalu.
Publikováno: 25. 8. 2018
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
