Chelsea boots: Když je identita důležitější než plný žaludek

Teploty klesly a umělá vlákna už nikoho nezahřejí. Co to znamená? Mimo jiné to, že je nejvyšší čas se opět přezout. Nejrůznější boty vykukují z každé druhé výlohy, kralují jim ale elegantní rocknrollové krásky zvané Chelsea boots.

Každý je zná, kdekdo je nosí a skuteční botoví fetišisté je dokonce považují za jeden ze základních kamenů každého ženského a mužského botníku.

Kde se ale tyhle ikonické kotníčkové boty vůbec vzaly a proč se jim přezdívá zrovna Chelsea boots? Ty nejlepší věci vždycky mají v pozadí příběh, a právě historie těchto bot sahá dál, než byste možná čekali.

U nás se někdy říká také perka nebo koně. Všeobecně se má za to, že patří mezi původně jezdeckou obuv, není to ale tak docela pravda. Tyhle boty byly odchovány ještě ve viktoriánské kolébce vesměs jako vycházková obuv.

Jako první je kolem roku 1850 navrhl dvorní obuvník britské královny Viktorie J. Sparks-Hall. Ve jménu na vynálezy plodného 19. století chtěl přijít s úplně novou, praktickou botou, při jejíž výrobě uplatnil tu nejmodernější technologii.

Sáhl proto po čerstvě patentované vulkanizované gumě Američana Charlese Goodyeara a vsadil ji do boků bot, tak, aby se daly bez obtíží rychle nazouvat i zouvat.

Guma splnila účel přesně, jak Sparks-Hall plánoval, a nejdéle panující britská královna si je proto okamžitě zamilovala. Může si obuvník přát lepší PR? Královna jeho boty nosila každý den a díky ní se brzy rozšířily i za zdi královského dvora.

V té době se využívaly hlavně jako pohodlná obuv na odpolední, fešácké procházky. Neexistuje žádný důkaz, že by je sama Viktorie skutečně nosila ke koním, navíc rajtky a jezdecké oblečení té doby byly střiženy pro vysoké holiny.

Nicméně posléze boty převzali Australané, kteří z nich pomocí kovové výztuže ve špičce udělali svoji pracovní obuv, a někteří je tak obzvlášť v poušti nosí i dnes.

Až do začátku první světové války měly boty tedy čistě praktický ráz. V průběhu války ale pomalu začaly vyjadřovat určitý status a hodnost armádních příslušníků a v definitivně módní záležitost se proměnily ve 40. letech. Jejich nejslavnější éra měla ale teprve přijít.

O dekádu později si je totiž oblíbila komunita mladých bohémů soustředících se kolem King’s Road v dnes noblesní čtvrti Chelsea v západnějším centru Londýna.

Tehdy boty začaly dostávat pravou rocknrollovou šťávu. Skupině se přezdívalo Chelsea Set a vcelku typicky k ní patřili hlavně studenti, beatnici, umělci, ale nově také dělníci, kteří se ve svém volném čase odmítali oblékat jako chudá pracující třída. Móda konečně začala ve velkém zajímat i muže.

Z této pestré směsice lidí brzy vznikla kompletní nová britská subkultura zvaná Mods, jež naprosto rozhýbala východní Londýn. Černé roláky, vypasovaná saka, buřinky, úzké kalhoty a hlavně Chelsea boots byly jejich novou uniformou.

Každý z této církve vyznavačů moderního jazzu a ska vypadal, jako kdyby vypadl z francouzského artového filmu, a ztrácely se dokonce i dosud rigidní genderové stereotypy.

Chelsea boots byly unisexové, stejně jako dřív je nosili ženy i muži. Pánové z těchto kruhů ale navíc začali experimentovat i s výhradně ženskými atributy – líčením.

Někteří používali černé linky, řasenku a nejodvážnější dokonce rtěnky. Chelsea boots neztratily nic na popularitě ani v šedesátých letech. Rytmus swingujícího Londýna jim naopak vyšel dokonale vstříc.

Mods se dali časem na ústup jednak proto, že byli už o něco starší, a pak také o žezlo začaly bojovat nové subkultury. Čerstvě nastupující generace rockerů jako Small Faces nebo The Who se distancovala od melancholických děcek, která utrácela celé kapesné za oblečení, a rozhodla se přitvrdit.

Vášeň pro hyper cool šaty a boty ale navzdory vyhrazování se sdílela i tato generace s nimi. A to přesto, že lov těch nejstylovějších kousků, které tehdejší Londýn ve svých důkladně zašitých buticích ukrýval, někdy znamenal být celý týden bez večeře. Identita byla pro určitou sortu vždycky důležitější než plný žaludek.

Chelsa boots opět nosil každý, kdo chtěl dát najevo své moderní postoje, a šedesátkové módní ikony v tom jedině utvrzovaly. Oblíbili si je i stars jako Rolling Stones a The Beatles. Poslední jmenovaní k nim dokonce přidali vyšší kubánský podpatek a povýšili je na takzvané „Beatle boots“.

Říká se, že John Lennon a Paul McCartney viděli tento typ Chelsea boots u obuvníků Anello & Davide v Londýně a okamžitě si každý z nich koupil jeden pár. Když je později spatřili i George Harrison a Ringo Starr, okamžitě je museli mít také. Mýtus Beatle boots byl na světě.

Boty už nebyly spojené jen se čtvrtí Chelsea, podle nichž mají své jméno, ale staly se nedílnou součástí tehdejšího rockerství a sex-appealu.

Zajímavé je, že tím ale jejich sláva nevyhasla. Objevovaly se pravidelně také v britském kulturním seriálu The Avengers a – co je mnohem překvapivější – i v Lucasových Star Wars! Tam byly ale natřeny na bílo, aby působily dostatečně futuristicky.

V průběhu let se objevilo velké množství bot podobného typu. Třeba takové Jodhpur boots, Paddock boots a další. Klasické Chelsea boots by ale měly mít kulatou špičku, koženou podrážku a elastickou gumu, která pevně sedí na kotnících.

Jsou šité ze dvou částí kůže, z nichž jedna zabírá plochu přes nárt a druhá pokrývá patu. Tyto dva díly jsou sešity v místě, kde končí guma, která se nikdy netáhne až k podrážce. Neměly by být příliš vysoké, nebo naopak nízké, prostě tak akorát přes kotníky.

Dají se samozřejmě nosit ve všech možných barvách, nejklasičtější look ale vždycky budou mít jedině v černé nebo hnědé.

1a71acda40e87e49af42922d29d7b01a-9550380
Jodhour boots, Other Stories

Chelsea boots už dnes možná nemají onu skrytou symboliku stavové příslušnosti a neupozorňují na avantgardní mysl nositele. I tak je to ale opravdu hezká, praktická bota, jejíž genialita spočívá hlavně v tom, že bude vypadat stylově naprosto se vším.