Hypoglykémie očima pacientů
Přemýšlela jsem, jak nejlépe přiblížit, co člověk pociťuje, když má hypoglykémii. Pocity hypoglykémie se mohou lišit mezi jednotlivými pacienty a stejně tak mohou být pokaždé jiné i u jednoho nemocného. Několik mých pacientů mi proto dovolilo nahlédnout do jejich prožívání a zkušeností s hypoglykémiemi.
Rozvaha o hypoglykémii – zážitek na vlastní kůži
„Po tom, co mi byla diagnostikována cukrovka, jsem se nejdříve o věci jako hypoglykémie nezajímal. Primárně jsem se snažil naučit, jak pracovat s inzulinovou pumpou, jak nabrat zpátky ztracenou váhu a jak správně sestavit jídelníček. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl, o co se jedná.
Lékaři mi samozřejmě v nemocnici o ní říkali, ale nevěnoval jsem tomu zvýšenou pozornost. Jak se říká, člověk to musí zažít na vlastní kůži. Nejdříve se mi tak trochu začala motat hlava. Potom se přidal třes rukou, zmatenost, studený pot a hlad. Instinktivně jsem se najedl a problémy vymizely. To bylo moje setkání s hypoglykémií.
Následně jsem si o ní začal zjišťovat více a více informací. Informace typu, že noční hypoglykémie mohou způsobit trvalá poškození mozku a podobně. Měl jsem strach. Vedlo to až k tomu, že jsem si nechával na noc vyšší hodnoty glykémie. To samozřejmě vedlo ke zvýšenému glykovanému hemoglobinu.
Nabízí se otázka, co je vlastně správně. Mít nadměrný strach z hypoglykémie je zbytečné, ale nebát se jí vůbec také není dobře. Časem se mi, doufám, podařilo vykalibrovat, co a jak správně dělat, měřit si častěji glykémie a nosit u sebe pro jistotu hroznový cukr.
Myslím, že každý postupem času zjistí, jak hypoglykémiím ve většině případů předcházet a se správnou pomocí lékaře se není čeho bát. Jako jediný problém vidím čím dál menší hrazení proužků ze strany pojišťoven a tudíž větší ohrožení pacientů, protože málokdo si je bude moc dovolit koupit sám v dostatečném množství.“
Jack je mladý úspěšný vysokoškolák, 24 let, diabetes 1. typu má od svých 17 let, je to nejlepší kamarád mého syna, byla jsem u jeho osudu od počátku. V mojí péči je poslední čtyři roky, předtím byl sledován na dětské diabetologii. Sportuje, cestuje, žije naplno.
Hypoglykémie po zahájení léčby inzulinem
„To jsem ráda, že se z mých zkušeností může přiučit také někdo jiný. Já si ale myslím, že to je o pozorování sebe sama a vnímání svých pocitů. Chápu, že každý nemá takovou schopnost, tak vám ráda napíšu o svých zážitcích.
První hypoglykémii jsem měla hned první den, co jsem byla po více jak roce léčby léky jako diabetik 2. typu převedena na inzulin. Byla jsem zvyklá chodit se psy na vycházky do přírody, někdy i na několik hodin. A podcenila jsem to.
Namlouvala jsem si, že jsem tak blízko domova, že stihnu dojít domů, kdybych na sobě začala pozorovat nějaké zvláštní pocity. Domů jsem se doplazila totálně propocená a klepala jsem se jako ratlík.Nevím, jaký je běžný postup při převádění pacientů na inzulin, ale já jsem chodila k tehdejší paní doktorce diabetoložce do M… a měřila jsem se jen po ránu na lačno a pak jsem se během dne hlásila s naměřenými hodnotami pouze telefonicky.
Naštěstí jsem doposud nezažila hypoglykemický šok. I když mi cukr klesl už na mě dosti nízko (1,9 mmol/l), nějak jsem to zatím vždycky zvládla. Mám v práci jednoho kolegu diabetika na inzulinu a ten mi líčil své problémy. Po změně léčby měl těchto kolapsů několik.
Prý vnímal, vnímal a najednou se probral přikurtovaný v nemocnici na posteli. Nebo si vařil jídlo a najednou přišel k sobě cca po třech hodinách na podlaze.To si myslím, že je opravdu životu nebezpečné. Já mám nějaký pomalejší a pozvolnější nástup na hypoglykémii.
Většinou na sobě pozoruju nějaké zvláštní pocity, které jindy nemívám.Třeba se začnu třást a potit se po těle nebo mě začne brnět jazyk a ústa, nebo se mi začnou dělat mžitky před očima a točí se mi hlava. Je to různé. Pomůže něco sladkého. Já osobně nemám ráda sladké pití, tak mám buď hroznový cukr nebo jinou sladkost, třeba čokoládu. Sypat do sebe cukr mi taky připadá nechutné. Asi by si to měl každý vyzkoušet sám.“
Isabella, 47 let, diabetes mellitus 1. typu má po dobu pěti let. Na začátku byl problém se správným určením diagnózy, Isabella byla zařazena jako diabetička 2. typu na jiném pracovišti. Po přechodu do naší poradny byla překlasifikována diagnóza na diabetes mellitus typu LADA a započata terapie inzulinem, pro což hovořila zbytková sekrece vlastního inzulinu, negativní protilátky, věk pacientky při počátku diagnózy, ne zcela typický body-mass index, i když o všech těchto faktorech by se dalo diskutovat.
Dle klinického stavu zněla závěrečná diagnóza diabetes 1. typu a byla zahájena léčba inzulinovou pumpou. Isabella ráda jízdu na kole a na koni, je velmi zručná, pracuje jako laborantka ve výzkumu.
Ztráta citlivosti rozpoznat snižující se glykémii po opakovaných hypoglykémiích
„Podle mě neznám žádné specifické stavy, spíše bych řekl, že hypoglykémie je poměrně přesně popsaná ve všech materiálech, které jsem kdy četl. Faktem je, že jsem v počátcích svého života s cukrovkou hypoglykémie poměrně podceňoval, respektive jsem je využíval k tomu, abych mohl nezřízeně jíst své oblíbené sladké; tedy někdy jsem si dávkoval inzulinu o něco víc než bylo potřeba, abych mohl konzumovat dezert.
Problém nastal po dvou letech, kdy jsem ztratil citlivost na hypoglykémie a nastal problém. Nebyl jsem schopen rozeznat příznaky, ostatně většinou jsem je ani neměl – určitě ne ty klasické, jako je třes, nebo pot, podle kterých se dalo původně poměrně přesně řídit. Ještě takový vnitřní neklid, případně svědění těla jsem v dobách před ztrátou citlivosti pociťoval.
A najednou nic, což může vypadat neškodně až do situace, kdy jsem v průběhu třičtvrtě roku třikrát upadl do bezvědomí a zachraňoval mě lékař. Až poté jsem přistoupil na doporučení své lékařky a nechal si nasadit inzulinovou pumpu. Zpočátku jsem ji kombinoval s kontinuálním měřením glykémie, což mi pomohlo odhalit hypoglykemické stavy.
Myslel jsem, že se citlivost na hypoglykémie vrátí brzy, ale na pumpě jsem již dva roky a citlivost začínám mít až v poslední době a jen tak lehkou. Tedy před hypoglykémií bych varoval, nejenom proto, že způsobuje obecně známé problémy, které si každý najde v knížkách, ale při ztrátě citlivosti, která může přijít, když na hypoglykémii „jedete často,“ jde skutečně o život.
První pomoc je celkem jednoduchá, asi nejlepší jsou skutečně sladké nápoje. Často jsem samozřejmě první pomoc přehnal, neboť při hypoglykémii trpím obrovskou „žravostí“, tedy plynule jsem přecházel z hypo do hyper, ale mám pocit, že krátkodobá vysoká glykémie je lepší než opak. Navíc na hypko v pohodě stačí, podle mé zkušenosti, jedna sklenka Coca Coly, nebo jiného sladkého pití.“
Tobias, úspěšný manažer, tvrdě a pilně pracuje, velmi zaneprázdněný, vždy pozitivně naladěný, usměvavý, 34 let, diabetes mellitus 1. typu má od roku 2001. Z mého pohledu lékařky bylo nejtěžší pomoci pacientovi vypořádat se s těžkými opakujícími se hypoglykémiemi, které ustaly po zahájení léčby inzulinovou pumpou s kontinuálním senzorem. Sportovní aktivity jsou pro něj jistě nejen určitým ventilem.
Obtížně zvladatelná hypoglykémie a co dál?
„U mě probíhá hypoglykémie od prvních příznaků, to jest brnění konečků prstů a rtů, glykémie 3,5 mmol/l, až po už špatně zvladatelnou glykémii 2,3 mmol/l za cca tři minuty. Což může být nebezpečné třeba při řízení auta.
Při glykémii 2, 3 mmol/l skoro nejsem schopen rozdělat igelitový obal od hroznového cukru, který vozím stále v autě. Také pociťuji neschopnost logického a racionálního myšlení. Při včasné reakci je odezva a zpětné zvýšení glykémie na rozumnou hodnotu nad 4 mmol/l otázkou několika minut (asi pěti), poté je dobré se ještě 2x změřit s odstupem 30 až 60 minut, aby nenastal jojo-efekt.“
Rogerovi je 39 let, vypadá velmi mladistvě, je to velký dříč, to jeho „jít do sebe a zapracovat“ znamenalo obrovský kus práce a dřiny, v které nepolevil. Myslím, že zásadně mu pomohlo aktivně se pohybovat, je velmi úspěšný sportovec. Sport provozuje amatérsky, povoláním je řemeslník.
Hypoglykémie z čistého nebe… (po velké fyzické námaze, po stresu…)
„Hypoglykémie je když: takhle začít nemůžeme, to by bylo strašně jednoduché. Je jasné, že diabetik padne do hypoglykemického stavu, když má málo cukru v krvi, ale vzhledem k tomu, že píši jenom o svých problémech, potížích a pocitech, v žádném případě bych nechtěl celý problém generalizovat a zjednodušit na to, že hypoglykémie je když…
Velice dobře si pamatuji na svoji první hypoglykémii po diagnostikování cukrovky a že jsem to tehdejší mojí doktorce K. popsal slovy: bylo to jako z čistého nebe a kdyby se mě někdo v tu chvíli zeptal jak se jmenuju, tak jsem nevěděl.
Stalo se to dopoledne na ulici v Karlíně, nebyl jsem na to vůbec připravený, ale naštěstí přímo přede mnou bylo bistro, do kterého jsem přímo vletěl a bezhlavě dieta nedieta jsem si objednal čtyři nějaká jídla včetně půllitru piva a všechno jsem během minuty nacpal a nalil do sebe – slané, sladké, všechno dohromady.
Pud sebezáchovy, tak jsem to potom vyhodnotil. Moje chyba – šel jsem z domova nepřipravený, svačinu jsem neměl atd. Také si pamatuji, že mě tenkrát napadla hříšná myšlenka, bylo to v době, kdy jsem ještě bral dietu smrtelně vážně, odvažoval, poměřoval, že z takové špatné a nepříjemné věci jsem vytěžil dávku laskomin, na které bych se neodvážil vůbec pomyslet, ale to mě jen napadlo…
Postupem času jsem zjistil, že může nastat i jiná situace, která hypoglykémii vyvolá – velká fyzická zátěž, anebo dlouhodobá či náhlá. Když jsem trempoval po Slovensku, už druhý den celodenního pochodu v horku a samozřejmě do kopce, všechno co mám si nesu na zádech.
Najedený, připravený, nic jsem nezanedbal, večer před sebou finální kopec a najednou hypoglykémie jako z učebnice – slabý jako malé dítě a za deset minut jsem po pytlíku bonbonů a rozinek vyběhnul nahoru jako srna. To znamená, docela obyčejná hypka při velké námaze.
Jako třetí důvod u mne může být hypoglykémie vyvolaná velkým a náhlým stresem nebo šokem. Před lety jsem náhodou zašel za bývalými kolegy z práce a tam jsem byl přímo u toho, kdy jsem se dozvěděl z telefonu, že právě teď, před několika minutami jednoho našeho kamaráda zajel na Smíchově vlak. Byl to pro všechny šok.
Rozloučil jsem se a vydal se domů a asi po 15 minutách konec – těžká hypo, z posledních sil a už spíš v mrákotách jsem z telefonní budky zavolal. Co jsem říkal, jsem se později dozvěděl až od manželky, která když přiběhla (bylo to tak asi 10 minut běhu), mě našla ležet napůl na lavičce, napůl na zemi před poštou ve Vršovicích.
Na rušném místě a přesto si mě nikdo ani nevšimnul, no aspoň mě nikdo neokradl. Když žena zavolala taxi, tak si taxikáři mysleli, že jsem opilý. Podařilo se jí umluvit až čtvrtého. V nemocnici si mne pak nechali skoro tři týdny.
A protože „život je jen náhoda,“ nikdy podle mého názoru nelze být tzv. „vždy připraven“ a proto přeji hodně štěstí a málo hypo – je to potvora!“
Jeremyho znám třináct let a také tak dlouho ho mám v péči, vždycky mě něčím překvapí, cukrovku má dvacet čtyři let, dnes mu je 62 let, vypadá však mladistvě a je zajímavá osobnost s uměleckými sklony (hudebník).
Hypoglykémie je součástí našeho života jako přechodný stav, u lidí s diabetem se však vyskytuje častěji a závisí na více faktorech. Z těchto důvodů je důležité umět si s ní poradit. Hypoglykémie je snížená hladina krevního cukru, tedy glykémie pod určitou hranici, většinou se udává 3,3 mmol/l, a projevuje se různým spektrem příznaků.
Příznaky hypoglykémie
Hypoglykémie má původ ve dvou složkách a záleží na tom, která z nich je více zastoupena. Proto se může u každého jedince hypoglykémie projevovat rozdílně. Za prvé mohou příznaky vycházet z nedostatku cukrů v nervovém systému, zejména mozku.
To se projevuje jako změna chování, únava, celková slabost, změna nálady, úzkost, nepokoj, deprese, pokles výkonnosti, podrážděnost, zmatenost, porucha pohybů, chování podobné opilému, poruchy vidění, nevolnost a závratě, bolest hlavy, až porucha vědomí s vidinami.
Pacient může být zaměněn za opilého. Druhá skupina příznaků má původ v aktivaci tzv. sympatiku či sympatoadrenálního systému: zrychlený pulz, třes rukou, bledost, opocení, nervozita, hlad.
Nástup hypoglykémie
Může se rozvíjet rychle nebo pomalu. Obtížně se hypoglykémie rozpoznává ve vaně, ve spánku, po alkoholu.
Příčiny hypoglykémie
Každá hypoglykémie má vždy příčinu, je důležité ji odhalit a pokud je to možné, tak tuto příčinu odstranit. Typickými příčinami jsou vynechání jídla nebo snížená porce, léčba inzulinem nebo perorálními antidiabetiky, fyzická námaha, nesprávná dávka inzulinu nebo tabletek, některé hormonální poruchy, onemocnění jater, žaludku, ledvin, některé hormonální poruchy, konzumace alkoholu, zejména destilátů.
Nebezpečí hypoglykémie spočívá zejména v tom, že hypoglykémie může být spouštěcím faktorem srdečního infarktu nebo cévní mozkové příhody (mrtvice).
Léčba hypoglykémie
Často se vyskytne hypoglykémie bez příznaků, je mírná a není potřeba zásadních opatření.
Rychlou a účinnou první pomocí je požití jednoduchého cukru (glukózy) v rychle vstřebatelné formě: sladký nápoj (coca-cola, džus, sladký čaj atd.) nebo hroznový rychle rozpustný cukr nebo glukopur (k dostání v lékárnách).
Vhodné je požít množství asi 10 – 20 g sacharidů, větší množství by výrazně rozkolísalo hladinu glukózy. Sladké tekutiny se nemohou podat člověku, který z jakéhokoliv důvodu (opilost, bězvědomí, zvracení atd.) nespolupracuje, protože by mohl tekutiny vdechnout a udusit se.
U pacientů s diabetem 1. typu často lékaři předepisují glukagon pro první pomoc, což je jednorázová injekce určená pro tento případ – buď ji může aplikovat pacient sám do svalu, či osoba blízká (rodinný příslušník, spoluzaměstnanci). Infuze glukózy zůstává účinnou možností léčby pro profesionály.
Pokud je pacient v takovém stavu, že není schopen pomoci si sám, neváhejte a zavolejte RZP (rychlou zdravotnickou pomoc) na telefonním čísle 155. Pokud se váš lékař na pravidelných kontrolách neptá na hypoglykémie, je přesto důležité ho o nich informovat.
Někdy je nutno navštívit lékaře i mimo plánovanou kontrolu a hledat příčinu hypoglykémií a eventuálně upravit dávku inzulinu či léků. Některým pacientům pomůže na chvíli si lehnout a zdřímnout, pokud se jedná o lehkou hypoglykémii.
Závěr
Hypoglykémie vede většinou k rozkolísání hodnot glykémií a není tedy žádoucí, snažíme se proto hypoglykémiím předcházet. Léčba pomocí inzulinu s sebou vždy ponese riziko hypoglykémie, ale to nás nesmí odradit ve snaze dosáhnout co nejlepší kompenzace cukrovky. Mohou existovat určité odlišnosti u diabetiků 1. typu či 2. typu nebo u dětí. Důležitý je však vždy aktivní přístup pacienta, odhalení příčiny hypoglykémií a její odstranění.
Váš lékař by vám měl ve správném a včasném odhalení hypoglykémií pomoci a najít spolu s vámi vhodná opatření ke snížení jejich výskytu, protože na druhé misce vah se snažíme o co nejtěsnější kompenzaci (tedy dosažení co nejlepší hodnoty glykovaného hemoglobinu), abychom zabránili vzniku diabetických komplikací nebo je aspoň co nejvíce oddálili.
Publikováno: 20. 6. 2013
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
