Zamilované sudy a chcíplé labutě

Myslím, že je na čase dát si nějaké další ááách. To dnešní ááách jsem zahlídla nedávno cestou z venkova do města v jedné malé vesnici. Nebyla jsem dost pohotová, abych ho vyfotila. Ale napsat o něm můžu, žejo. Typická zahrada u domu na venkově se téměř neobejde bez sudu na dešťovou vodu, kterou se pak zalévají záhonky. Nebo který slouží jako velký květináč. Většina těch sudů je stejná – kovový nebo plastový oprýskaný barel, z kterého se odloupává nátěr (v případě toho kovového), nebo který je vyšisovaný sluncem (v případě obou). Jde to ale i jinak. Následující nápad asi nenadchne příznivce přísného minimalismu nebo extra elegantních zahrad, tam se ale stejně takový sud na vodu nebo kytky nebude vyskytovat buď vůbec, anebo bude v podobě nějakého super designového kousku za hromadu peněz. Na takovou obyčejnou zahradu, která si na nic nehraje, je to ale bezva nápad.

Stačí popadnout pár barev, štětec, na sud na vodu se prostě vrhnout a pomalovat ho. Veselé slunce se slunečními brýlemi se mi vyloženě líbí.  

Hodně mě baví i tahle zamilovaná dvojice. Deštníky asi při první větší větrné smršti odletí, pokud nejsou nějak připevněné, ale i bez nich by to vypadalo dobře. 

Sudoví paňácové jsou vůbec oblíbené téma. Koneckonců, oči, pusu a pár činčurinek okolo zvládne namalovat i úplný výtvarný analfabet. 

Na abstraktních ornamentech se taky dá máloco zkazit. Když někde ujede ruka nebo štětec, může se to prostě vydávat za umělecký záměr. 

A úplně klidně bych si uměla představit podobný sud třeba jen pruhovaný ve dvou barvách. Co třeba sladit ho s barvou polštářů na zahradních křesílkách? Nebo s barvou květin, které rostou v něm nebo poblíž? 

Jediné, na co bych si dala pozor, je pokus o přílišnou zdobnost nebo úporná touha udělat z barelu elegantní doplněk. Obyčejný plechový sud by si neměl hrát na něco, co není. Zlatá barva mu vážně slušet nebude. A když se přidá ještě jakýsi pokus o trendy japonský motiv, je z původně zamýšleného oživení zahrady prachobyčejný kýč. 

Jsou ale i horší věci. 

Třeba takové nejspíš umírající labutě vyřezané z ojetých pneumatik natřených na bílo. Proč si jsou lidi schopni strčit do záhonu pár kilo odpadu, to vážně nějak nejsem schopná pobrat. Ale docela přesně si dovedu představit, jak takoví nadšení majitelé nabílené gumy v záhonech vypadají. Přesně jako sousedi na venkově, kam pravidelně utíkám z města. Ti totiž mají zahradu, kde je jezírko ozdobené umělohmotným čápem,  krokodýlem  a plastovou žábou, která každou hodinu kvílí. Nejspíš to má být kvákání. A na altán si přitloukli sádrovou jelení hlavu a spoustu umělých kytek. Bojím se, že se za plotem začnou prohánět i tyhle labutě. 

____________________________________________________

Všechny fotky: Facebook