Rozhovor s Adi Ulmansky
Vydat se na svátek Roš-ha-Šana do Jeruzaléma znamená hluboké duchovní sebezpytování nebo rodinnou večeři. Starověké město se ponořilo do absolutního klidu, všechno je zavřené, nikde nejezdí auta. A mezi tím vším Adi Ulmansky, excentrická hudebnice a producentka, absolutní vycházející hvězda.
Kamkoliv přijde, tam vyčnívá z davu. Adi je neuvěřitelně drobná a hubená. Má dlouhé duhové vlasy a na obličeji nosí nalepené třpytivé kamínky. Typická je pro ni skromná a neuvěřitelně milá povaha.
Rozhovor s Adi Ulmansky
Otázka na rozehřátí, co tě inspiruje?
Život v Izraeli, protože je tolik odlišný od toho kdekoliv jinde. Žiju v Jeruzalémě, místní spiritualita, ale i ten neustálý konflikt mě ovlivňuje.
Většina Izraelců má předky buď v Evropě nebo v Africe. Odkud je původem tvoje rodina?
Můj táta je z Argentiny a rodina ze strany mé matky je z Polska.
Vím, že žádný umělec nemá tuhle otázku rád, ale s kým tě nejčastěji srovnávají?
S Grimes nebo Die Antwoord, hudebně pak s M.I.A. Ale nevadí mi to, je to pro mě kompliment. Myslím, že vždycky, když lidé slyší něco nového, mají potřebu to přirovnávat k něčemu, co už znají.
Tvůj vzhled je poměrně extravagantní. Setkáváš se tady v Jeruzalémě s nežádoucí pozorností?
Jo, to jo, lidi jsou tu hodně konzervativní. Pro mě je ale móda legrace, zábava. Chci se smát, bavit.
Kdo je tvůj oblíbený návrhář?
Asi jsem dost předvídatelná, ale samozřejmě Jeremy Scott. Mám taky moc ráda japonské anime.
Podporuješ také nějaké izraelské značky?
Víš, co je blbý? Je to tady opravdu malý píseček. Nemůžu si teď vzpomenout na jméno nějakého místního designéra, co by mě bavil. Vznikají tu možná super věci, ale mě nejvíc oslovuje britská móda.
S tím asi souvisí tvoje spolupráce s nákupním portálem Asos…
Jo, to bylo super. Oslovili mě, abych si vybrala nějaké kousky z haldy oblečení, které přinesla jejich stylistka. Pak si mě nafotili a já si mohla všechny ty věci nechat. Nebyla to vysloveně moje kolekce, ale strašně mě to potěšilo. Pečlivě si vybírají umělce, se kterými podobné projekty dělají a najednou zavolali mně!
Co teď nejvíc jede v tvém iPodu?
Teď poslouchám hodně Major Lazer nebo Kendricka Lamara.
Oba teď byli nedávno v Čechách…
Fakt?! To se máte, že k vám jezdí kapely, které chci tolik slyšet naživo. Teď mám lístek akorát na Rihannu, která přijede do Izraele, dostala jsem ho k narozeninám. Hodně umělců sem odmítá jezdit z politického přesvědčení, vnímá nás jako okupanty. Já chci ale říct, že nesouhlasím s politikou své země. Že jsem interpret a ne nějaký zločinec.
Jeruzalém, narozdíl od Tel-Avivu není úplně otevřený novým vlivům. Jaké to bylo tu začínat?
Máš pravdu, publikum ti tu nedá nic zadarmo. Lidé stojí a mlčí, čekají, co jim nabídneš. Musíš se opravdu snažit. V Tel-Avivu je to úplně jiné, posluchači jsou vřelí, tancují. Proto taky tolik miluju Prahu!
My Češi umíme být taky pořádně studení čumáci…
Ale na mém koncertě to pořádně rozjeli. Hrála jsem v rámci Dnů Jeruzaléma. Měla jsem strach z prázdného sálu. Místo toho mě čekalo neuvěřitelné obecenstvo, co na mě skvěle reagovalo, všichni tancovali, skandovali. Byl to nejlepší koncert, jaký jsem kdy měla. Mám pocit, že právě tohle pražské vystoupení nastartovalo mojí kariéru.
Pak se mi ozvali z Topshopu, že by mě chtěli fotit, potom přišla nabídka zahrát DJ set na fashion weeku v Miláně. Minulý týden jsem se dozvěděla, že budu hrát na příštím Glastonbury. Jsem nadšená.
Všimla jsem si, že hodně žiješ ve virtuálním světě. Máš dva facebookové profily, instagram s tisícovkou sledovatelů. Jsi pořád online?
Jo, jsem. Je to můj způsob jak komunikovat s fanoušky. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím dělat všechno sama, už bych si na to měla někoho najmout. Ale jsem ráda v kontaktu i s úplně cizími lidmi, kterým se líbí moje hudba.
Virtuální svět je taková nová spirtualita, nepřijde ti? Jaký má pro tebe duchovno význam?
Narodila jsem se v Jeruzalémě, vyrostla tu. Věci mezi nebem a zemí mě obklopují dnes a denně. Už je snad ani nevnímám.
Jak se cítíš jako izraelská umělkyně na svých cestách?
Ze začátku jsem se bála říkat odkud jsem. Nevěděla jsem, jaké můžu čekat reakce, bála jsem se těch negativních. Ale pak jsem si uvědomila tu jedinečnost místa, odkud pocházím. Jednou, když jsem byla v Londýně, tak tu probíhala protiizraelská demonstrace hned naproti hotelu, kde jsem bydlela. Procházela jsem okolo a cítila se vážně ustrašeně.
Naštěstí většina lidí chápe, že nemám nic společného s politikou svojí země. Většina Izraelců nesouhlasí se svou vládou. Vážně nás už nebaví chodit do armády, ale musíme.
Takže už máš taky odslouženo?
Jasně, byla jsem v armádě 2 roky. Bylo to pěkně těžké, ale donutí tě to předčasně vyzrát. Uvědom si to, musíš zacházet se zbraněmi! Za normálních okolností bych se k něčemu takovému vůbec nedostala, jde to naprosto proti mému přesvědčení. Ale jsem ráda, že mě to potkalo. Naučíš se vycházet s lidmi, se kterými by ses jinak nebavila. Je to výzva ve všem.
Ty máš vůbec ráda výzvy, rodiče prý z tebe chtěli mít doktorku nebo právničku…
Jo, oni dodneška nechápou, co to vlastně předvádím. Moje oblečení a barevné vlasy trhá mámě srdce, připadám jí jako mimozemšťan. Ale hudba je můj osud, řekl mi to učitel hudby už když mi bylo sedm. Až teď ale rodiče chápou, že nemůžu dělat nic jiného.
Vnímají rodiče to, jak začínáš být slavná?
Ne, moc ne. Ukázala jsem mámě obálku Topshop novin s mojí fotkou, ale ona jen pokrčila rameny. Je to moje máma, mám jí nejradši na světě, ale žije ve své bublině.
Chceš i ty zůstat ve své jeruzalémské bublině?
Žije tu moje rodina a být s nimi je pro mě hodně důležité. Ale cítím, že musím cestovat. Po Londýně a Miláně teď jedu do Ameriky, do New Yorku a L.A. Uvidíme, co bude dál. Chci být všude.
foto: Adi Ulmansky
Publikováno: 2. 11. 2020
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
