Úklid, výzdoba, nakoupit, vajíčka, beránek, perníčky – chystáme se na Velikonoce

Za týden už bude po všem, můžete si říct. Jenže ve skutečnosti je to tak, že už máme jen jeden jediný týden na to, abychom stačily (my ženy hospodyňky) vše na Velikonoce, na tyto svátky jara připravit.

Nebudeme si nic namlouvat. Většina nás žen tento svátek příliš v oblibě nemá. Už od Nového roku s hrůzou pátráme v kalendáři, kdy budou Velikonoce a přejeme si, aby se na ně letos zapomnělo.

Nechci se dotknout věřících lidí, ale v České republice se tento nejvýznamnější křesťanský svátek ctí spíše jako machistický svátek obžerství, než jako vzpomínka na zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Neslaví se s myšlenkou na milostivého Boha, ale v duchu konzumu a shonu. Ostatně jako Vánoce.

Sama věřící nejsem, pocházím z ateistické rodiny; k bohu jsem nikdy vedena nebyla. Proto mě ani nenapadlo, že by tato moje velikonoční úvaha měla být moralizujícím vztyčeným ukazováčkem, který hrozí pohanské české společnosti. To vůbec ne! Jen si chci sobecky povzdechnout nad údělem nás (českých) žen! Máme to zapotřebí?

Ženy a Velikonoce

Jakže to myslím? Dovolte, abych ocitovala jeden krátký rodinný dialog, který jsem slýchávala od útlého dětství a slýchávám jej dodnes, i když jsem si už dávno založila vlastní rodinu, povila dceru a bydlím v jiném městě.

Nejdříve věta z úst mé maminky: „Kdo proboha mohl takový debilní svátek vymyslet?“

„Proč debilní? Vždyť je to hezký svátek, tradice, rodina se sejde, pojíme, popijeme…“

Jistě jste poznali, že autorem odpovědi nemůže být nikdo jiný než nějaký chlap. Konkrétně jde o mého tatínka, který se při pronášení těchto chlapských argumentů vždy vesele zubil na řadu vyrovnaných láhví, které se chladily na balkoně (případně v lednici, záleželo na počasí, letos budou určitě na balkoně).

A v tomto krátkém rozhovoru je prostě řečeno vše. O to jde.

České Velikonoce ze čtyř úhlů

Kdo z našich českých ateistických dětí si Velikonoce vůbec dává do souvislosti s náboženstvím?

Pro malé kluky jsou Velikonoce dnem, kdy mohou beztrestně nařezat karabáčem svým sestřičkám, tetám, spolužačkám a maminkám. A kluky to baví, bodejť by ne, když za své agresivní počínání ještě dostanou něco dobrého do košíku, třeba čokoládové kinder vajíčko …a často také peníze. Kluci mají Velikonoce moc rádi.

To holčičky se na Velikonoce netěší vůbec. Kdo by se jim divil, namalovat kraslice, to ještě jde, to může být i zábava, pak je ale čeká výprask. Nevychovaní a rozdovádění parchanti je slijou vodou nebo smradlavými voňavkami a ještě natahujou ruce, že chtějí výslužku.

Tátové chodí hrdě se svými kluky po pomlázce a většinou se opijí dříve, než se vůbec v to nešťastné velikonoční pondělí stačí nasnídat. Alespoň na Moravě to tak chodí. Tam na sebe ještě stále často oblékají také slavnostní lidový kroj. Chodí po vesnici, nesou se jako pávi a do oběda se z nich stanou řádné motyky.

A co my, chuděry mámy? O tom, že nás přijde vyšlehat celá rodina, celá ulice nebo dokonce celá vesnice, v závislosti na tom, kde bydlíte, o tom ani nemá cenu mluvit. Že si ti přiopilí chlapi, když na nás vytáhnout ty nejrůznější karabáče spletené z proutí, z bužírek, kůže a kdo ví, z čeho ještě, že si myslí, že je to děsná legrace a zábava, to také nemá cenu ani zmiňovat.

Příprava na Velikonoce

Co nám ženám ale dlouho před Velikonocemi nenechá spát, je to, co tomu trapnému pondělnímu vystoupení našich milovaných mužů a synů předchází. Velikonoční příprava. Začne to velikonočním úklidem. Někdo tomu také říká jarní úklid, ale vyjde to nastejno. Umýt okna (aspoň že mi pomohou mé rukavice blondýny), vysmejčit byt, připravit hromady jídla, napéct velikonoční perníčky, upéct velikonočního beránka, namalovat vejce, uvařit vejce ve formičkách na vejce, udělat velikonoční výzdobu… …a právě na to všechno už máme jen jeden týden.

Týden, na jehož konci nás čeká zasloužená odměna: prý abychom neuschly. No nemá ta moje maminka svatou pravdu? Debilní svátek… A jak prožíváte Velikonoce vy? Podělte se o své zážitky v komentářích pod článkem.