Pro drsné chlapy jedině pivíčko!

Vím, že to je jen pár týdnů, co mi tady naskakovaly pupínky ze slov meníčko, kafíčko a z jiných odporností, které do světa vypouštějí servírky i tvůrci hospodských webových stránek. Ale přišel mi mail od Míši, která má podobný problém s tímhle nesmyslným zdrobňováním. Míša posbírala a poslala mi pár fotek, které dokazují, že naší zemí se nešíří jen meníčka a kafíčka, ale že prodejci jdou mnohem dál. Už začali dokonce nabízet pivíčka a papáníčka! Fujtajbl! O to se přece nemůžu nepodělit. 

Hospod je spousta, lidi utrácejí čím dál míň, a tak je zapotřebí mít pořádnou reklamu. A jak jinak přilákat k výčepu pořádně drsné chlapy, než nabídnout jim pivíčko. Pro slabší pohlaví mají kafíčko, vínečko a dokonce někde i papáníčko. Myslím, že kdyby se mě číšník zeptal, jestli si dám jen pivíčko, nebo i něco k papáníčku, prchnu z takového podniku tak rychle, že ani nezahřeju židli. Jen by mě zajímalo, jestli tam mají klasický jídelní lístek, nebo papáníčkovou knížečku. 

Předchozí fotka by se dala možná omluvit tím, že v hospodě měli prostě jen hodně hodně dlouhou noc a komplet celému personálu ještě v krvi kolovalo pár zbytkových promile, když se nejstřízlivější zaměstnanec pustil do psaní na tabuli. Jak si ale vysvětlit následující obrázek, to vážně netuším. 

Po přečtení „Kávička, dortíček, na tváři dolíček,“ mi už jen místo přání „Hezký den,“ chybí šílené Hezký dník. Pak by to teprve bylo dokonalé. Samoobsluhu jistě vede nějaká sluníčková dušinka. 

A její dvojče šéfuje tomuhle podniku: 

V rýmování sice není to dvojče úplně dobré, za to ale dotahuje zdrobněliny k dokonalosti. Dětičky, školička a bagetičky na jedné ceduli současně mi vyvolaly ošklivý tik v levém oku a mírné pocení.  

Jen naprosto nepříčetná osoba musí být za touhle svítící zrůdou s mlsáním a tabáčkem. Ale zas to tam mají všechno. Jdete si koupit tabáček, k tomu přiberete nějaké to mlsání a navíc i dáreček pro broučínka, který doma čeká s lahvinkou vínečka, až přinesete nějaké to kouřeníčko a dobrůtky. A sladký večer může začít. Já osobně bych po návštěvě takové prodejny nejspíš nutně potřebovala vidět aspoň tři díly filmu Saw po sobě, abych se uklidnila. 

Mezi Míšinými úlovky byly i další zběsilosti.

Na jakémsi osudovém eshopu v minulosti prý nabízeli Osudovou slevinku. Škoda jen, že nevíme, jestli slevinka byla na lahvinku nějakého léčivého kapáníčka nebo na nějaké jiné alternativní zboží. V tomhle eshopu totiž prodávají zboží propagované na webu Osud, což má být jakýsi alternativní svobodný portál. Raději ani nechci vědět, o čem se tam píše. Úžasné věcičky se dají koupit i jinde.

Třeba podobný zabijácký nůž, který musí být snem každého psychopatického rozparovače. Prý je „na masíčko“. 

Začínám být přesvědčená, že používání zdrobnělin by mělo mít naprosto jasná a hlavně přísná pravidla. A dospělým, kteří nemají v soustavné péči dítě mladší šesti let, by se mělo zakázat úplně. Jinak to brzy dopadne tak, že příští generace bude jezdit tramvajkami do prácičky, hrát squashíček, chodit na filmíčky, venčit psíčky, papkat dobrůtečky a plodit mimísky, kteří už nebudou umět mluvit normálně česky.