Co znamená Nová diabetologie?

Počet pacientů s diabetem roste. Diabetes neléčený, nebo léčený nedůsledně, způsobuje komplikace, které život omezují a zkracují. Strategie a taktika léčby diabetu 2. typu se s ohledem na výsledky rozsáhlých klinických studií zveřejněných v roce 2008 zásadním způsobem změnila.

Hovoříme o tzv. Nové diabetologii, která zdůrazňuje především těsnou kompenzaci nemoci od začátku vzniku diabetu, rizika, které vyplývají z hypoglykémie a nutnost individualizovat cíle léčby podle stavu a potřeb konkrétního nemocného.

Důkazy svědčí pro to, že intenzivní léčbou je možno dlouhodobě zlepšit  kompenzaci pacientů s diabetem 2. typu. Z důvodu progrese (vývoje) nemoci je však třeba extenzivní (rozšiřující se) terapie antidiabetickými léky.

Léčba musí být vedena s rozmyslem a postupnou titrací (zvyšováním dávek) podle glykémie k cílovým hodnotám, které musí být stanoveny individuálně (podle věku, délky trvání nemoci, přítomných komplikací mikro i makrovaskulárních, riziku hypoglykémie a přítomnosti rizikových faktorů).

U jedinců mladších, s kratší dobou trvání diabetu (do 10 – 15 let) normalizace glykémie dobře vedenou a bezpečnou léčbou sníží i kardiovaskulární riziko. Naopak, u osob s pokročilými změnami na srdečních věnčitých tepnách, s dlouhým trváním diabetu, může zvýšené riziko hypoglykémie vyplývající z intenzivní léčby vést ke zvýšenému riziku úmrtí.

Proto, zejména u těchto osob, je nutno volit individuální cíle léčby a vybírat takovou terapii, která minimalizuje riziko hypoglykémie.

Koncepce „Nové diabetologie“ znamená

  • 1. Časnou identifikaci osob s porušenou glukózovou tolerancí a jejích dispenzarizaci.
  • 2. Časné stanovení diagnózy diabetes mellitus aktivním vyhledáváním mezi rizikovou populací.
  • 3. Důslednou edukaci (vzdělávání, informování) pacientů (systém profesionálních edukátorů) a snahu o motivaci ke spolupráci na terapii a úpravě životosprávy.
  • 4. Časné zahájení farmakologické léčby u pacientů s čerstvým záchytem diabetu 2. typu.
  • 5. Terapii cílenou od začátku vzniku resp. od stanovení diagnózy onemocnění na dosažení a udržení normoglykémie (normální hladiny cukru v krvi).
  • 6. Upřednostnění farmakoterapie, která nezvyšuje riziko hypoglykémie (metformin, glitazony, léčba založená na inkretinech, orlistat), nebo pouze minimálně (gliklazid), v nejvyšší možné míře.
  • 7. Maximální snahu o individualizaci nejen terapeutického plánu, ale, a to zejména v kontextu rostoucích možností výběru léčby, snahu o individuální návrh farmakoterapie.
  • 8. Nejen u diabetu 1. typu, ale také u diabetu 2. typu u spolupracujících pacientů využití možnosti titračních schémat (inzulín i některá perorální antidiabetika).
  • 9. Promyšlené využití selfmonitoringu (sebesledování) u pacientů s diabetem 2. typu.
  • 10. Komplexní léčebné řešení obezity, hyperlipidémie resp. dyslipidémie, hypertenze.
  • 11. Individualizované cíle terapie stanovené na základě stratifikace rizika (stupňování dle závažnosti) cévních komplikací a celkové životní prognózy.

Pro osud nemocného je velmi důležitý právě způsob léčby (rozhodnutí o taktice a strategii) na začátku onemocnění, ihned po jeho diagnostice. Proto se do rukou odborníka (diabetologa) musí dostat zejména pacient tzv. „lehký“ (s mírnou hyperglykémií, bez komplikací), jehož další životní osud je nejvíce závislý na iniciální, úvodní a časné léčbě.

To ale znamená změnu celé koncepce péče o pacienty s diabetem. Nutně musí být u diabetologa vyšetření všichni nemocní s časným záchytem diabetu. Část z nich je po základní diagnostické úvaze a návrhu terapie vedena dále v odborné ambulanci, část je dále sledována v ordinaci praktického lékaře.

Bez spolupráce obou odborností nemůže systém poskytovat současně kvalitní péči pro pacienty s diabetem 2. typu, která bude i racionální (t.j. nejefektněji využije prostředky).

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang