Neinjekční formy podání inzulinu – blízká budoucnost léčby?

V poslední době došlo k několika pokrokům v neinjekčních metodách podávání inzulinu, které by mohly pacientům s diabetem nabídnout nové, snazší, způsoby, jak kontrolovat své chronické onemocnění.
Perorální podání je nejjednodušší a nejméně invazivní způsob podání mnoha léčiv, ovšem řada z nich, včetně inzulinu, nemůže „přežít“ průchod žaludkem nebo gastrointestinálním traktem, jak připomněl český rodák prof. George Grunberger:
„Matka příroda nechce, aby náš trávicí trakt absorboval velké molekuly. Existuje v něm proto řada ochranných mechanismů sloužících jako bariéry proti perorálnímu podání peptidů a proteinů.“
Perorální inzulin
V časopise Science byla publikována práce, která ověřila na zvířecích modelech účinnost a bezpečnost polykatelné milimetrové samonaváděcí kapsle SOMA, která se dokáže inkorporovat do tkáně trávicího traktu a uvolnit inzulin v tzv. milipostech na správném místě.
Testy na zvířatech ukazují, že pomocí SOMA se dosahuje plazmatické hladiny účinné látky srovnatelně s hladinami dosaženými při subkutánním podání milipostů.
Tobolka, která má v sobě stlačený inzulin, je opatřena jehlou s pružinou. Po spolknutí je navedena tak, aby jehla vstříkla inzulin do žaludeční sliznice. Zbytné složky kapsle se v trávicím traktu rozpustí. V listopadu 2019 společnost Oramed Pharmaceuticals oznámila výsledky své studie klinické fáze 2b s perorálním přípravkem lidského inzulinu.
Do studie bylo zařazeno 269 dospělých s diabetem 2. typu a prokázala se bezpečnost a účinnost přípravku ORMD-0801, hlavního kandidáta na perorální inzulin zméněné společnosti, jakož i klinické významné snéžení glykovaného hemoglobinu ve srovnání s placebem. Lék má potenciál být první komerční perorální inzulinovou tobolkou pro léčbu diabetu.
Společnost Novo Nordisk zveřejnila na začátku loňského roku výsledky z randomizované, dvojitě zaslepené, kontrolované studie s perorálním inzulinem 338 (I338), dlouhodobě působícím bazálním inzulinovým analogem v tabletě spolu s kaprátem sodným, který podporuje absorpci.
Ve studii zveřejněné v časopise Lancet Diabetes & Endocrinology autoři uvedli, že I338 bezpečným způsobem zlepšila glykemickou odpověď u 25 dospělých diabetiků 2. typu, kteří dosud nebyli léčeni inzulinem.
Rozdíly při srovnání s podkožně podaným inzulinem glargin nebyly významné. Další vývoj tablety byl nicméně přerušen, protože potřebné dávky I338 byly vysoké a produkt nebyl komerčně životaschopný.
Inhalační inzulin
Inhalační rychle působící inzulin, podávaný s jídlem, byl schválený v USA již v roce 2015, a to pro zlepšení glykemie po jídle u pacientů s diabetem 1. i 2. typu 1 a typu 2. Jeho vývoj nastoupil po stažení prvního práškového nativního lidského inzulinu společnosti Pfizer z trhu v roce 2007.
„Výrobce MannKind používá technologii technosphere pro dodávání inzulinu přímo do plic,“ řekl prof. Grunberger. Když se do plic dostane inzulin, je mezi plicním sklípkem a cévou pouze jedna vrstva buněk, proto inhalační inzulin učinkuje velmi rychle.
Ve vývoji je také Oral-lyn, bukální inzulinový sprej, který byl v roce 2015 vylepšen – zvýšila se biologická dostupnosti inzulinu v produktu a snížení počtu sprejů potřebných k dosažení účinné kontroly glukemie po jídle. Loni středisko NuGenerex Diabetes Research Center urychlilo vývoj této nově upravené molekuly a na začátku roku 2020 by měly být zahájeny nové studijní programy.