LeAndrea a Belka

Rozhovor s návrhářkou Andreou Lojkáskovou, která sedí na mnoha „módních židlích“!

LeAndrea a Belka – jedna žena, dva projekty. Povíš nám k tomu něco?

Stojím za oběma značkami. S tím rozdílem, že LeAndrea je čistě má značka a mé volné pole působnosti, které zahrnuje spousty malých projektů, zakázek a tematických sérii oděvů či výtvarných spoluprací. Zatímco Belka vznikla jako projekt dvou designérek – mne a Martiny Malé. Dnes však obě stavíme novou značku. Spolupracujeme, hledáme společná témata, vytváříme ucelené kolekce.

Proč sis vybrala jako místo na focení kolekce LeAndrea právě Palermo? Co je základním motivem tvé nové kolekce?

Proč Palermo? Proč ne třeba Luleč tady za Brnem? Protože mě napadlo, že by bylo hezké směřovat jednotlivé kolekce do krásných metropolí a vybírat si v sezóně, kam si tým vyjede fotit… Inu, vyšlo to! Snad to vyjde i do budoucna.

Ale důvod pro to focení kampaně v Palermu je prozaičtější. Kolekce s názvem Palermo je určena pro město, pro pohyb v něm. Pro dívku či ženu, která žije ve městě. Obsahuje oděvy, které bychom nebo bych je já ráda sama hledala v šatníku a kombinovala, vrstvila.

Pro kampaň jsem si vybrala mou kamarádku Lucii, viděla jsem tu řadu na ní. Fotograf Taka Tuka photo byl nadšený a souhlasil. Nezastavila nás tedy ani informace, že Lucie odjíždí studovat na Sicílii. Právě naopak! Udělali jsme si nádherný výlet, který jsme potřebovali a pár dnů nasávali město, užívali si a pilně pracovali.

Výsledek pak spojuje kolekci, která obsahuje modely, některé pro celý rok, další pro toto jaro/léto. Je to klasika, ale divočejší, neučesanější a barevnější jako město, ve kterém jsme se ocitli.

Řekni mi, v jakém podniku sis v Palermu nejvíc pochutnala?

Nebyl to podnik, spíš místo. Jmenuje se Vucciria. Ve dne je to trh s mořskými plody a masem především, večer se tam ale schází snad celé Palermo. Popíjí, pojídá speciality místní kuchyně a užívá si setkání s přáteli.

Co považuješ za největší módní zlo?

Mě „módní zla“ baví!  Je to legrace, hlavně to, jak se to přenáší od návrháře mezi širokou veřejnost, až po různý kutily. To, co z toho pak vzniká, je to zábavný.

Založila sis v Brně (které má redakce Fashionbook.cz moc ráda) designovou galerii Pokojík. Jaká to má úskalí a jaké radosti?

Otázka je přesná, má to radosti i úskalí snad jako každé podnikání v dnešní době. Je to však místo, které mi přineslo spousty hezkých setkání a přátelství. Seznámila jsem se s různými designéry, a to stále pokračuje. Fungujeme třetím rokem a cítím, že to chce nějakou změnu, transformaci stávajícího prostoru, to je starost, ale i radost ze změn.

Co máš teď momentálně na nohách?

Jsem bosa.

Brno se stále více stává „módním městem“. Projekty jako Módění, blog Streets of Brno a další to jenom potrvzují. Jak se v Brně cítíš ty a měnila bys za Prahu, nebo za Paříž?

Neměnila, je tady fajn. Praha a Paříž nejsou daleko. Na výlety pro inspirace jako dělané. Nevím, zda je Brno „módním městem“, ale městem módy určitě ne. Ale to se také hezky všechno pomalu přeměňuje. Rozšiřují se místa, kde si můžete něco zajímavého pořídit, kde se dá na módu zajít podívat, a pohledem na ulici někoho dobře oděného ulovit.

Jaký nejoblíbenější kousek v šatníku máš ty?

Nevím, zda oblíbený, ale frekventovaný jistě… jsou to „boyfriendky“ (džíny, které vypadají jako půjčené z šatníku vašeho partnera, pozn.redakce).

Když odpočíváš, co nejraději děláš?

Odpočívám, kdy se dá, i po malých kouscích… Pauzy v parku, přesuny na koloběžce, když si dám sluchátka a nesu se jen tak. Pak spím a spím, a někdy stihnu i číst než usnu a spím a spím a abych toliko nespala, tak vychutnávám kávu s mým přítelem v jedné z oblíbených kaváren.

Kde bereš svou inspiraci? 

Ve městě. Z pohybu. Z lidí, u kterých mě zajímá, co dělají. Chystám malou sérii, kterou jsem nafotila s tanečnicí Dagmar Dash Jiříčkovu ještě na Sicílii. Dash je také mou inspirací. Věnuje se současnému tanci a různým streetovým stylům. To mně baví a oslovuje.

Okurek nebo okurka?

Okurka.

Co si myslíš o tom, že designérské kolekce oblečení mají konečnou v čísle 38? Dá se u tebe obléci i ve větších, pro řadu lidí, normálních velikostech? 

Nedělám si s tím hlavu, protože se dá flexibilně upravovat. Kolekce za značku LeAndrea i Belka tvořím či tvoříme ve škále 36 – 38 velikost, čtyřicítku méně. Ale samozřejmě rády doplníme velikosti dle poptávky či zakázky.

Umíš vařit?

Nevím, zda umím vařit, ale vařím ráda. Když je čas, tak mně kuchyně zajímá.

Kdy a kde se na tebe můžeme těšit?

Zapojila jsem se například do sociálně motivované akce Gheto Fest! Parta lidí rozjíždí projekt pro romské ženy. Přesněji dílnu, kde vznikají modely inspirované romskou historií odívání. Následně vznikne v produkci festivalu a celého týmu značka Gipsy Mama. 15. 6. proběhne módní přehlídka, tak se přijďte podívat! Myslím si, že tyto akce je nutné podporovat.


Myslíš si, že se návrhář/návrhářka v Česku může uživit?

Může, ale musí toho dělat hodně, tak říkajíc sedět na více židlích a hodně „makat“.


Jak bys oblékla ženu, která chce vyrazit ven v letní den, ale má asi tak deset mindráků? Z křivých nohou, velkého zadku a malého výstřihu? Jak bys jí jako návrhářka pomohla?

Model není z nové kolekce, ale za to je to moje stálice. Lycrové šaty „pouzdrovky“, které nemusí být super těsné. Ať jen splývají na těle, ukázala bych ramínko, či se pochlubila krásnými zády. Hned je každá žena šťastnější, i když se neprobudila úplně nadšená do nového dne.

To asi zažíváme každá pár dní v měsíci, takže tomu pomůžeme hezkou rtěnkou a oblíbenými botkami – keckami, kterými můžeme pouzdra trošku shodit, ale jen tak pro legraci. Či naopak podpořit figuru podpatky… Co je komu pohodlnější.

Máš pro ženy v Čechách nějaký důležitý emoční vzkaz?

Ach! Snad ano. Užívejte si módy – svobodně.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang