Je možný život bez éček?

Přiznám se hned na začátku. Mám ráda dobré jídlo. Kdo by také nejedl rád, že? Problém je trochu v tom, že někdy těžko vychytávám své chutě. Nejím maso, ačkoli mám na něj někdy chuť. Důvody jsou dva:

  • Za prvé, nechci jíst něco, co vyrostlo na antibiotikách a umělém krmivu s cílem co nejrychleji nabrat na váze a jít na porážku.
  • Za druhé, krávy, prasata i drůbež se mi líbí.

K tomu se přidala touha vyhýbat se nezdravým potravinám (ano, i proto tento blog). Není to však radikální zásah do mého jídelníčku. Už nějakou dobu dávám přednost čerstvému jídlu s opravdovou chutí. Chemie je dost jinde.

Nedávno jsem zoufale stála v malém obchodě s potravinami a vybírala něco k večeři. Něco, co bude dobré i zdravé. Z nedostatku fantazie a času jsem sáhla po přírodním sýru s brusinkami a pečivu. Chtělo to ještě nějakou zeleninu, ale dávám si sakra pozor na to, kde ji kupuju. Především pak od té doby, kdy mému příteli poté, co schroupal (české) jablko, natekla tvář. Večeře to nebyla valná, ale spravila to plzeňská dvanáctka.

Nechcete éčka? Nebuďte líní!

Ono jídel bez éček se dá vymyslet velká spousta. Inspirací je mi moje máma, která v podstatě funguje jako chodící indikátor éček. Narozena roku 1950 a odkojena ještě relativně zdravým selským jídlem (dobytek nám zabavili v roce 1957), je přirozeně „alergická“ na vše chemické (jinak řečeno, po umělém jídle se jí udělá špatně).

Takže si u ní pochutnáváme na jednoduchých, ale chutných jídlech. Ať už je to bramboračka, švestkové knedlíky, domácí pizza, uhlířina, domácí pomazánky, chleba s máslem a s medem. Poslední dobou také objevujeme, jaká je to pohoda, když na zahrádce roste vlastní mrkev, cibule, brokolice nebo cuketa. Hned je z čeho vařit! Anebo zavařovat (protože v zimě jako když to najdete).

Chápu, chápu, nemáme dostatek času na vaření, ačkoli máme auta, supermarkety, jednorázové pleny, automatické pračky, robotické vysavače a podobné nesmysli. No pak je to volba jednoduchá. Buď budeme mít čas na připitomělé seriály a budeme jíst polotovary plné jedů, nebo si připravíme jídlo ze základních surovin. Volba je na každém z nás.

Ono to vaření nemusí být zas tak horké. Stačí jen trochu přemýšlet (což občas bolí), nakupovat věci, které nezdobí sáhodlouhý seznam éček, vyhýbat se potravinám s nepřirozenou barvou nebo neuvěřitelně dlouhou trvanlivostí.

A abychom jen neplácali do vzduchu, mám pro vás jednoduchý recept na jídlo, které často vařím k večeři. Jeho příprava nezabere víc než půl hodiny a je to opravdu dobré.

Těstoviny s omáčkou z rajčat a lučiny

Těstoviny dejte vařit do osolené vody. Na pánev kápněte trochu olivového oleje, osmažte nakrájenou cibuli. Přidejte nakrájená rajčata. Když jsou rajčata měkká, přidejte lučinu, posekané bylinky (skvělá je bazalka) a zamíchejte. Omáčku můžete zjemnit smetanou. Hotovo.

Těstoviny se sušenými rajčaty

Zatímco první recept děláme hlavně na jaře a v létě, v zimě si dopřáváme tučnější variantu. Místo čerstvých rajčat použijeme sušená, místo lučiny nivu a smetanu. Nebojte se přidat také trochu česneku. Místo sušených rajčat můžete přidat třeba hříbky nebo olivy. Záleží na vaší chuti.

Je možný život bez éček? , 10.0 out of 10 based on 1 rating