Info o ceně v butiku

Mám ráda drahé módní časopisy na křídovém papíře. Čas od času si je kupuju, i když si naprostou většinu otištěných článků můžu přečíst na webech vydavatelství.  On je totiž dost rozdíl projet si narychlo web anebo večer se v klidu uvelebit na gauč, mít na nohou teplé ponožky, po ruce první hrnek kafe nepitý ve spěchu a začíst se do opravdických písmen natištěných na opravdickém papíru.  Líbí se mi i to, jak tyhle časopisy voní tou zvláštní směsí, která vznikne, když se dovnitř vloží pár reklamních stránek, kde odlepíte kus papíru a pod ním je vůně nového parfému. Je ale jedna věc, která mě na těchhle módních časopisech neskutečně vytáčí.  Jsou to rubriky obvykle pojmenované Trend, Detail, Musíte mít nebo prostě Móda. Grafici do nich umělecky pohází pár fotek nějakých více či méně úchvatných bot, kabelek, halenek a doplňků, k tomu redaktorka napíše, co že je to za značku a my se můžeme inspirovat, kochat, říkat si: „Proč jsem loni vyhodila ten příšernej zelenej svetr, když je letos tahle barva tak v módě?“ nebo vzdychat „Sakra, zas se mi nejvíc ze všech líbí tyhlety boty za třiadvacet tisíc.“ Jenže na každé takové stránce najdu minimálně u jednoho kousku místo nějaké cifry větu „Info o ceně v butiku“. A podobné je to i s módními fotostránkami. Skoro v každém seznamu toho, co na modelku navěsili, je buď tahle věta anebo tam rovnou není vůbec nic. Pak to vypadá nějak takhle: Cena je jen u podprsenky, kalhotek a svetru, u bot a náramků úplně chybí. A ještě divnější mi připadá, když na jedné a téže stránce, kde najdu u jednoho výrobku cenu v korunách, je  u druhého obligátní „Info o ceně v butiku“, u třetího je cena uvedená v eurech a u čtvrtého je odkaz na webové stránky výrobce. Z toho všeho pak vychází jen jediné: Příšerně nepřehledný guláš. Marně přemýšlím, jaký to má smysl. Jako čtenářka českého vydání časopisu bych ráda viděla ceny v podobných rubrikách buď u všech kousků, nebo u žádného. A chtěla bych ty ceny vidět v korunách. V redakcích snad mají kalkulačku, aby dokázali podle kurzovního lístku ta eura přepočíst. Myslím, že v redakcích mají i připojení k internetu a webové prohlížeče a mohli by místo složitého „Info o ceně na www.nějakáluxusnífirma.com“ prostě tu cenu najít a napsat. A konečně, myslím, že v redakcích nemají snad tak málo asistentek, junior-redaktorek nebo externích spolupracovnic, aby jedna z nich nemohla v jeden den vzít seznam výrobků z kategorie infooceněvbutiku a nemohla ty butiky (které jsou vesměs stejně v Praze, kde redakce sídlí) prostě oběhnout a ceny si zapsat. Jako čtenářka bych uvítala, když by mi redakce kromě svých must-have tipů laskavě sdělila u všech kousků, kolik že teda stojí.

Možná je za tím jen nějaká záhadná redakční strategie. Třeba jako nenaštvávat čtenářky cenami bot nad pětatřicet tisíc a kabelek nad šedesát. Možná je v tom nějaký pokyn marketingového oddělení: „Hele, Gucci nám letos poslal míň hadrů, který nemusíme vracet, tak jim tam ty ceny nepište, ale nevíme, co se šálami od Bosse, tak jim trochu provařte sandálky“. Nebo je v tom nějaký tajemný zájem firem nezveřejňovat ceny (i když jsou jinde bez problémů dohledatelné). Nepopírám, že to může mít nějakou logiku nebo účel. Jenže já jako blondýna mu prostě nerozumím, a tak mám pocit, že mě redakce jednoduše šidí o část informací.