Co je nového v diabetologii?

Diabetická neuropatie: jedinou pomocí je prevence

Každoročně je v Luhačovicích pronesena Syllabova přednáška na vybrané diabetologické téma. Letos se této pocty dostalo MUDr. Petru Boučkovi, který pracuje jako vedoucí oddělení Kliniky diabetologie IKEM v Praze. Tématem byla diabetická neuropatie (DN), častá chronická komplikace diabetu, která významně ovlivňuje kvalitu života nemocných a mívá závažné zdravotní důsledky.

Při vzniku DN, tedy diabetického postižení nervů (převážně na nohou), hraje klíčovou roli vysoká hladina cukru v krvi (tedy neléčený diabetes) a délka jejího trvání, ale u některých typů DN také porucha prokrvení tkání. Poranění končetin v důsledku neuropatie v kombinaci s infekcí a poruchou prokrvení mohou vést až k odumření tkáně a amputacím.

“Přirozený průběh diabetické neuropatie pravděpodobně začíná dědičnou dispozicí, dosud ale nevíme, jaký typ genetické vlohy se uplatňuje,” uvedl MUDr. Bouček. Opakovaně zdůraznil, že dobrou kontrolou glykémie lze snížit riziko vzniku DN až o 64 %. Léčba již vzniklé DN se dosud bohužel nedaří.

Testované léčebné přístupy narážejí buď na nízkou účinnost nebo toxicitu, které jim neumožňují rozšíření do klinické praxe. “Poselství je jasné: pokud budeme léčit pacienty s diabetem, musíme tak činit časně. Při ztrátě nervových vláken už nedochází k nápravě chorobných změn, a to ani v případě, že se v této fázi podaří dosáhnout normálních hodnot glykémie” uzavřel MUDr. Bouček.

Diabetici 2. typu, nebojte se inzulinu

Velká většina pacientů, kterým je zjištěn diabetes 2. typu, zahájí léčbu pilulkami metforminu. Metformin samotný však postačí ke kompenzaci diabetu jen části nemocných a jen po určitou dobu. Lékař má dále možnost přidávat k metfominu další účinné léky, včetně inzulinu. Rozhodně neplatí, že inzulin se u diabetiků 2. typu volí tehdy, když už nic jiného nefunguje.

Naopak se jasně ukazuje, že včas podaný inzulin chrání beta-buňky, které vyrábějí ve slinivce inzulin. Tvorba vlastního inzulinu tak zůstane déle zachována. Dnešní moderní inzulinová analoga jsou velmi učinná při snižování glykémie a zároveň mají nízké riziko, že vyvolají nebezpečné hypoglykémie.

Podat inzulin někomu, kdo jej má nedostatek, je zřejmě to nejlepší, co lze udělat. Je to velmi logický krok u řady pacientů, zvláště u těch s delším trváním diabetu. Inzulin má navíc mnoho dalších pozitivních účinků: potlačuje zánět, chrání srdce a cévy.

Také platí, že čím dříve inzulin podáme, tím lépe pro další prognózu nemocného. Pokud nasadíme inzulin nedobře kompenzovanému pacientovi, šance na zlepšení jeho stavu se snižuje. Pokud nasadíme inzulin včas, můžeme očekávat menší výskyt nežádoucích účinků a mírnější nárůst tělesné hmotnosti,” zdůraznil profesor Martin Haluzík (III. Interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze) na jednom z odborných sympozií.

Na jeho slova navázala zkušená edukační sestra Vladimíra Havlová z IKEM praktickými doporučeními, jak překonávat nejčastější bariéry při zahajování léčby inzulinem. “V praxi se setkáváme se třemi hlavními překážkami: pacient má strach z bolesti, má potíže při manipulaci s inzulinovým perem a je pro něj často náročné inzulin zařadit do běžného života,” svěřila Havlová.

“Při překonávání těchto bariér se nám osvědčují postupy, které pomáhají nemocným zbavit se strachu a získat větší jistotu. Například podrobné seznámení pacientů s jehlami, jejich délkou a ostrostí. “ Podle edukátorky je vhodné, když si pacient může pod dohledem vyzkoušet aplikaci inzulinu “nanečisto,” ještě před zahájením léčby, ideálně ve společnosti blízkého člověka, kterého si přivede s sebou.

“Ať se děje cokoli, pacient by měl vědět, že v nás najde podporu, že na to není sám a že se může kdykoli přijít zeptat a poradit se s novými situacemi,” míní Havlová. Profesor Zdeněk Rušavý připomněl, že sice máme účinné a bezpečné léky a inzuliny, ale že je pro úspěšné zvládnutí diabetu stále důležité, aby pacient upravil svůj životní styl a zařadil do svého života pravidelný pohyb. Nemusí jít přitom podle jeho slov o nic těžkého.

“Chůze je dostatečná pohybová aktivita. Ideální rychlost chůze se pohybuje kolem čtyř kilometrů za hodinu, chůze by měla trvat 30 minut denně a být provozována 5x týdně. Takto lze podle důkazů snížit riziko srdečních infarktů a mrtvic za tři a půl roku o celých 30 procent. což je srovnatelné s účinkem statinů, léků na vysoký cholesterol.”

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang