Časopis Kraus podruhé: míň nahotinek, stejně vycpávek

Tak jsem si zase koupila Krause. Tentokrát v domnění, že pokud mělo být to minulé a historicky první číslo to nejlepší, aby nalákalo čtenáře, bude to jen zbytečně vyhozených 49 korun. Ale prostě mi to nedalo.

Druhé číslo je stejně jako to první zaplácané spoustou reklamy. Ze 162 stran jich reklama sežrala 23. Dalších 73 stran (slovy sedmdesát tři) zabírají celostránkové fotky, výkřiky textu vyzvětšované na maximum, opět dvě rubriky s „nákupními“ tipy, fotosérie bezdomovců, fotosérie prostitutek a podobné vycpávky. Ubylo Klause. Ubylo politiky.

Radikálně ubylo nahých a polonahých žen. Je jich jen sedm. Plus jeden muž. Článek o sexu je tentokrát taky jen jeden, čtyři strany zaplácává statistika sexuálního chování. Nuda. Poněkud přes čáru mi přijde vánočně laděná rubrika Koukejte. To je ta, která vždy na jedné stránce ukazuje jeden jediný výrobek. K vidění je pohřební urna s nápisem Šťastné a veselé! Nakupujte včas, tablíčko léku Lexaurin s textem Na dobrou náladu nebo smyčka pro oběšence s titulkem Pro jistotu.

Podobně rozpačitá jsem i nad sérii fotek prostitutek, které odpovídaly na tři anketní otázky. Jak to u nás šlape, co byste popřály čtenářům do Nového roku a jací muži jsou nejlepší. Hmmm. Prostitutky čtenářům přejí zdraví, štěstí a peníze. Překvapivé, žejo. Přitom zrovna tohle je téma, ze kterého by se dal fakt vytěžit zajímavý článek.

A nakonec seznamka. Tentokrát netouží po seznámení žena, ale muž. Šestačtyřicetiletý dělník se stejně jako jeho předchůdkyně představuje i bez. Úplně. Prosím, můžete někdo vysvětlit redakci, že na nahého muže není až tak hezký pohled, pokud to není dvacetiletý vyrýsovaný manekýn?

Velký materiál o Barboře Škrlové nepřináší nic nového a navíc je poněkud jednostranný a snad až příliš mnoho prostoru dává jejímu novému obhájci Johnu Bokovi.

Naopak zajímavé mi přišlo téma o psech-záchranářích a s chutí si přečtu dvojrozhovor a Aňou Geislerovou a její sestrou Lelou. Jen nevím, proč zatímco některé rozhovory zaberou v časopise deset stran a je u nich pět celostránkových fotek jedné a téže osoby, zrovna tenhle rozhovor je jen na jednu stranu a je u něj jedna společná fotka obou sester. Docela ráda bych tam těch fotek viděla víc, třeba ukázky z Leliny výtvarničiny.

Tak nevím. Druhé číslo Krause se mi líbí o něco víc než to první. jen mám pořád pocit, že redakce se zoufale snaží, aby ten časopis byl za tu padesátku, co stojí, pěkně tlustej, jenže ho nedokáže naplnit.

Víc než sedmdesát stran s minimem textu (třeba celostránkový sedmiřádkový maorský název kopce na Novém Zélandu nebo návod, jak šetřit vodou při splachování) mi přijde jako opravdu zbytečné vydávání energie na potištění papíru. A v souvislosti s návodem na šetření vodou volám: Milá redakce, šetřte naše lesy!

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang