Budoucnost diabetu a diabetologie

Jeden z nejvýznamnějších českých diabetologů, profesor Milan Kvapil, si střihl roli vizionáře a pokusil se předpovědět, jaké novinky čekají diabetiky v bližší i vzdálenější budoucnosti. Je na co se těšit.

Sám k tomu říká: „Jakékoli retrospektivní vyhodnocení prognóz obvykle končí konstatováním, že se všechny předpovědi mýlily. Nicméně, čas od času se nějaká předpověď přece jenom naplní a pak je její autor oslavován jako vizionář. „

A pokračuje: „Celkem vzato předpovídat je relativně zábavná činnost, neboť pokud nejste zrovna investičním bankéřem investujícím své vlastní finance, můžete si bez rizika odhadovat jakoukoli budoucnost podle své fantazie. Tak mi dovolte si trochu zafantazírovat. Myslím, že v současnosti lze odvodit spíše než možné scénáře vývoje faktory, které jistě budou mít vliv na budoucnost lidí s diabetem.“

Diabetes 1. typu je léčitelná nemoc. Vývoj běží třemi směry. První, a pro nás nejdůležitější, jakkoli zatím reálně nejméně úspěšná, je cesta identifikace rizikových osob a prevence autoimunního procesu, který zničí sekreci inzulinu. Očekávám úspěchy za hodně dlouho.

Zkusilo se vše, co vás napadne, ale zatím nic nefunguje. Druhou cestou je zlepšení výsledků implantace umělých beta‑buněk. Této cestě věřím. Výsledky na zvířátkách jsou dobré, ale praktické použití opět v nedohlednu.

Třetí cesta je technologická. Vytvoření uzavřené smyčky – inzulinová pumpa a senzor. Tady se velmi dobrých výsledků dočkáme do několika let. Inzulinové pumpy jsou téměř dokonalé výrobky, se schopností komunikovat bezdrátově.

Algoritmy pro správné dávkování inzulinu a pro předpovídání vývoje glykémie jsou hotovy a otestovány. Senzory (stále je nutné je zavádět invazivně, pod kůži) jsou také docela kvalitní, komunikují s pumpami, ovládají tak jejich provoz a dávkování inzulinu. Jejich slabé místo je v životnosti.

Prevalence diabetu 2. typu je na vzestupu, všichni se obávají dopadu na zdravotnické systémy, výkonnost ekonomiky a zdraví občanů. Prevence je známa. Vynucenou jistě nikdo nechce – byl by jím hladomor jako důsledek kolapsu současné civilizace. Aktivně prováděnou zase nedopustí neodvážní politici – bylo by to zdanění škodlivých tuků. Takže zbývá pouze farmakologie.

Nových léků na snížení glykémie je ve vývoji spousta, některé z nich se jistě dostanou do praktického používání. Co však chybí, je farmakologická intervence, která by udržela sekreci inzulinu aspoň v takové kvantitě, jaká je přítomna na začátku průběhu diabetu.

I když v této oblasti se testuje biologická terapie, která má velmi dobré výsledky. Současně se do popředí dostává otázka individuální vnímavosti k jednotlivým farmakům, tedy farmakogenetika.

Budu optimistou. Do 10 let budeme mít nové léky, pro všechny stávající budou známy genetické profily ideálních pacientů, současně budeme mít biologickou léčbu, která zastaví vývoj diabetu, fixujíc stav dobré kompenzace navozené farmakologicky, a tím pádem nebude třeba tak častých kontrol.

Diabetes 1. typu vyřeší poznatky genetiky a důsledná prevence. Jestli vůbec někdy. Diabetes 2. typu vyřeší ne jedno opatření, ne jeden lék. Diabetes 2. typu je heterogenní skupina nemocí, jako zásadní problém však tuto nemoc tak vyřeší komplexní přístup. Jestli vůbec někdy.

Nové poznatky, které zásadním způsobem mění dějiny vědy (a civilizace), nejsou obvykle produktem lineárního výzkumu, ale vyskakují z vedlejších kolejí vývoje. Třeba něco takového potká i diabetologii a výrazně zlepší osud pacientů s diabetem.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang