Balení pro kočku

Kočka a balení vánočních dárků, to fakt nejde dohromady. Bojujeme spolu každý rok. A každý rok sice nakonec vyhraju, ale jenom velmi těsně.

Kočka si myslí, že balení vánočních dárků je bezva hra, kterou člověk vynalezl jen proto, aby se kočka pobavila. Každý, kdo má doma kočku, ví, že není šance zavřít ji do jiné místnosti. V tu chvíli se kočka mění v běsnícího tygra, který by dokázal v pohodě rozmlátit dveře.

Naříká přitom tak usedavě, že je jen otázkou času, kdy zazvoní zvonek a před bytem bude postávat hlídka městské policie s rozzuřenými ochránci zvířat v těsném závěsu. Kočka potřebuje být při balení dárků. I když tvrdě spí v umyvadle v koupelně, v okamžiku, kdy přinesu na stůl poslední dárek, rozložím balicí papír, stužky, připravím si k ruce izolepu a nůžky, přesně v tu chvíli je kočka čilá, sedí uprostřed té hromady a předstírá, že je to přesně to místo, kam ona patří.

Napřed se pokusí shodit ze stolu balicí papír. Myslím, že je přesvědčená, že čím víc se jí ho přitom podaří potrhat, tím víc získá bodů. Když se mi podaří papír jí zabavit, ustřihnout ten správný kus (napodruhé, poprvé mi při snaze zabalit krabici a přitom uhýbat vystrčeným kočičím drápkům chyběl asi tak centimetr na každé straně), a pokusit se ho hezky poskládat, pokouší se kočka nacpat mezi papír a dárek. Celá.

Další její oblíbená fáze balení je práce s izolepou. Izolepa se jednak pěkně kutálí po zemi, když se jí podaří kočce v nestřeženém okamžiku ukrást, jednak se na ní báječně lepí chlupy. To nesnáším, kočka se naopak snaží přemístit co nejvíc chlupů ze svého kožichu na lepící stranu izolepy. Nejspíš jsou za to v kočičím světě nějaké další bonusové body.

V téhle disciplíně vítězím jen díky nesportovnímu jednání – kus izolepy plácnu kočce na záda. Kočka je naštvaná, chvíli s ním běhá po bytě a snaží se ho zbavit. První dárek mám zabalený. Kočka se vrací do místnosti bez izolepy v kožichu, zato ale s nadšeným výrazem.

Rozbalila jsem totiž mezitím vánoční stužky. Ty ona miluje. Začíná kočičí lov, který obvykle končí tím, že rezignuju a kus stužky kočce odstřihnu, hodím jí ho co nejdál od stolu s balíčky a doufám, že bude chvilku pokoj. Druhý dárek mám zabalený. Od balení toho třetího mě zvedne podivný zvuk. Kočka si nacpala část té své stužky do tlamičky. Kus už spolkla, kus z ní visí. Kočka začíná dávit. Uklízím poblinkaný koberec a nadávám kočce i sobě.

Chvíli je klid, stihnu zabalit další dva dárky. Klid je podezřele dlouho. Zvedám hlavu a zjišťuju, že ty úžasně načančané bohaté mašličky, které jsem spáchala na balíčcích, jsou příšerně oslintané a rozdrbané, protože se je kočka opět pokouší sežrat. Využívám její nenažranosti a uplácím ji kapsičkou. Konečně mám všechno zabaleno.

Schovávám dárky do skříně, aby přežily bez další újmy do Štědrého dne. Vyhrála jsem. Ale příští rok už si opravdu nechám radši dárky zabalit u odborníků. Ušetřím si nervy a koberec. A konečně nebudu rozdávat oslintané balíčky. A teď musím běžet. Kočka se mi pokouší sežrat jmelí.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang