Aukro a Van Gogh za hubičku!

Na Aukru už se prodávalo kde co, ale takový „možná originální“ van Gogh, to tady ještě nebylo! Navíc je skoro zadarmo. Dražba začíná na pětadvaceti tisících. Myslím, že půjdu rozbít kasičku. Prodejce se při popisu předmětu dražby vážně snažil.

Sice připouští, že možná nejde až tak úplně o originál, ale koupě tohohle obrazu je prý výhrou sama o sobě, i kdyby šlo o kopii. I když možná je to prý fakt originál a to, co visí v pařížském muzeu, je jenom replika!

Citace (včetně pravopisných chyb): Jedná se tak možná o pravý obraz tohoto malíře, v případě že se jedná o zdařilé falzum, tak je vyjímečná příležitost mít ve sbírce „pravého“ Vincenta nan Gogha. Kdo takový obraz má a může se chlubit návštěvám, že takový skvost vlastní? 

Ano, přátelé, kdo z vás to má? 

Aby bylo jasné, že obraz má fakt cenu, nezapomněl prodejce zdůraznit, že ho viděl jakýsi nejmenovaný restaurátor.  

Koupili jsme obraz kdysi v bazaru ze známosti na dost peněz. Obraz jsme ukázali jednomu restaurátorovi a ten se podivil nad mnoha znaky pravosti (vrstvení barev, typ tahů štětce typické pro VvG, výběr barev, stáří a typ plátna, signatůra, znalecká pečeť atd.). Je možné také to, že se jedná o originál a další z celé řady autoportrétů tohoto malíře. 

Představuju si to nějak takhle: Prodejce JamesGray jednoho dne přišel do svého oblíbeného výčepu a pochlubil se, že právě za tři stovky koupil vážně zajímavý obraz. Jeden z kamarádů se prohlásil za restaurátora a jako že by se na ten obrázek teda kouknul. Pánové si dali ještě pár rumů a vratkým krokem se vydali prohlédnout si ten skvost. Restaurátor se zakaleným zrakem se zahleděl na dílo a prohlásil: „Vole, to je van Gogh! To bude pravý! Seš boháč! Pojď ještě na rum!“ A bylo.  

Obraz, který je tomuto podobný, je pokládán zatím za pravý, je umístěn v Musée d’Orsay, Paříž, měl by být namalován v roce 1889 a to buď v Saint-Rémy nebo Arles (Francie). 

Ředitel Musée d´Orsay si právě vzal pár tabletek na žaludeční neurózu,  začíná si zoufale rvát vlasy a povolává nejlepší experty, aby tu jejich možnákopii van Gogha prozkoumali, když je originál někde v Lidmani u Pelhřimova.  

Odhadní cena pravého obrazu převyšuje částku 1,5 miliardy korun, odhadní cena zdařilé kopie (v tomto případě, že se nejedná o orginál tak o zdařilou kopii se jedná určitě) se může pohybovat i na částce 10 milionů korun. Bohužel nemáme na nákladnou expertýzu obrazu (karbonová zkouška, rengen, rozbor barvy, posudky aj.), která by případně odhalila skutečnou nezpochybnitelnou pravost obrazu. Začínáme na částce 25 tisíc korun, prodej z důvodu finanční nouze. 

Sečteno a podrženo: Prodejce tvrdí, že tenhle obraz má cenu minimálně deset milionů, pokud jde o kopii, nebo půl druhé miliardy, pokud je to originál. Chce za něj pětadvacet tisíc. Vlastně ho dává zadarmo. Je to lidumil!

Trochu problém je jenom v tom, že ten údajně podobný obraz, který se pokládá za pravý a je v Musée d´Orsay, je trochu jiný. Trochu víc jiný. 

I barvoslepec s osmi  dioptriemi na každém oku a rozbitými brýlemi pozná, že obraz z Aukra a Portrét umělce od Vincenta van Gogha nemají společného absolutně vůbec nic. Ani čárku. Trochu to vypadá, jako by ho prodejce s restaurátorem malovali přímo ve výčepu po sedmém rumu.

Proč vůbec Aukro nezruší tuhle mimořádně okatou dražbu laciné a velmi nepovedené parodie na van Gogha? Jednoduše proto, že z ní dostane poměrně velké peníze, pokud se najde blázen, který se do aukce pustí. Provize za prodej předmětu v kategorii Starožitnosti a umění v cenové relaci od pětadvaceti tisíc výš totiž začíná na 680 korunách. Plus jedno procento nad těch 25 tisíc. To se Aukru docela vyplatí.

A ještě bude mít reklamu zadarmo, protože o prodeji takového van Gogha si nechávají zdát i nejprestižnější aukční síně, takže tahle dražba vzbudí v odborných kruzích jistě náležitý poprask a Aukro se díky ní navždy zapíše do dějin. Jen je otázka, jestli půjde o dějiny umění nebo o dějiny hlouposti. Já tipuju ty druhé.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang